Názory a argumenty

Libor Dvořák: Gruzie na prahu revoluce

Názory a argumenty

Libor Dvořák: Gruzie na prahu revoluce
Rustaveliho třída ve městě Tbilisi, kde protestují Gruzínci proti současné vládě

Plus

V sobotních gruzínských prezidentských volbách se novou hlavou státu zcela bez problémů stal jediný kandidát, 53letý fotbalový internacionál Michail Kavelašvili. Volen byl poprvé nikoli všelidově, ale sborem volitelů, v němž polovinu tvořili poslanci především za stranu Gruzínský sen a druhou polovinu představitelé regionů. Výsledek byl tedy předem daný. 
Libor Dvořák

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Zatímco se parlamentní budově narůstat Iljou třídě tzv. hlasovalo, 1000 demonstrantů venku kopali do stovek míčů, aby tak zdůraznil i jedinou životní zásluhu nového gruzínského muže číslo jedna. Současná hlava státu Salome Zurabišviliová ve stejné době prohlásila, že jelikož byl současný parlament zvolený nezákonně, považuji si za jediný legitimní orgán státní moci v zemi a odmítá proto ze své funkce odstoupit. Opozice volbu prezidenta jako rovnou neplatnou bojkotovala. Pár slov o zvoleném gruzínském prezidentovi jako o politické figuře. V minulém parlamentu byl poslancem a členem provládního hnutí vláda lidu. Z jeho aktivit bychom zřejmě měli jmenovat hlavně jeho roli při prosazování zákona o průzračnosti zahraničního vlivu. Je to obdoba už léta platného zákona Ruské federace o zahraničních agentech. Proto mu také opozice říká ruský zákon. Často také prohlašoval, že gruzínskou opozici kontroluje západ a že její představitelé chystají v zemi revoluci. 29. prosince by se krátila chvíli po inauguraci měl stěhovat do prezidentského paláce ortel Jany, ale dosavadní hlava státu paní Zurabišviliová mu tuto adresu alespoň prozatím přepustit nehodlá. Letošní konec roku v Tbilisi tedy bude zřejmě hodně rušný. Nad hlavami demonstrantů na tbiliském stavěli ho třídě se už třetí týden. Mimo jiné objevují i transparenty se zcela kruciální rétorickou otázkou kam kráčíš Gruzie. Není divu. Odborníci mluví o v gruzínských poměrech neslýchané policejní brutalitě a vládu Ivanišvili ho gruzínského snu srovnávají s režimy v Minsku či Moskvě. Jsou ovšem toho názoru, že je pro současný gruzínský režim to bude tvrdý oříšek. Tbiliský politolog Jan Outlý. Jak k tomu říkala, Lukašenko to měl snazší. V Jordánsku už autoritářský režim byl a on tedy nemusel nic nového vymýšlet. My tu dnes máme dosti nepopulární státní moc, která hodlá právě teď opravdu utahovat šrouby a činit něco takového ve společnosti, která už je uvyklá určitým svobodám, je docela svízelný úkol, konstatuje i já. No déle. V praxi to znamená, že v Gruzii, s níž máme co do činění dnes, může revoluční situace nastat velmi snadno.

Více z pořadu

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu