Pouhým třem písním, které zazněly 25. června roku 1965, věnoval americký hudební publicista Elia Volt celou knihu, respektive co tomu předcházelo, jaký byl průběh a proč? No, svým způsobem o revoluční událost. Knihu máme od předloňska přiloženou podtitulem Dylan se dal na elektriku a točí se kolem finále tehdy velmi populárního folkového festivalu v Newportu, kde publikum a organizátory vyznávající čistě akustický folk s mnohdy sociálně kritickými texty zaskočila největší hvězda této scény vynalézavě básnící, ale i bouřící Bob Dylan, když nastoupil na pódium s hlučnou a říznou elektrickou kapelou, což vyvolalo asi takové zděšení, jaké by popadalo představenou dívčího kláštera, kdyby našla na toaletě zvednuté prkénko, jak druhdy vtipně popsal jeden kritik, podobně revoluční o pár let mladší. Poprask poté, co král moderního jazzu Miles Davis rovněž přešel na elektrický pohon. V knize tak důkladně rozebrané vzpurné gesto podnítilo vznik filmu Bob Dylan. Úplně neznámý kampaň. Ano, právě s tou vyššího do české distribuce a v titulu vycházejícího z refrénu písně lék a Rolling Stones, jedné z dílen nových nejslavnějších a charakteristické pro moment jeho obratu. Režie Sergej my jsme mangold, který před lety natočil výbornou biografii Joniho cash. V dělal norském filmu se ostatně také a významně vyskytuje. Tentokrát tedy nesledoval zpěvákovu životní dráhu. Film začíná Dylana vím, příchodem do newyorské bohémské čtvrti Greenwich z minnesotského happeningu. V poměrně rychlém sledu vidíme, jak se na folkové scéně etabluje především díky oslnivé autorské imaginaci a osobnímu charizmatu a jak zároveň zůstává zvláštně do sebe uzavřený. Jakoby už tehdy začal střežit své nejniternější soukromí, v čemž mimochodem během dalších let dosáhl skutečný Bob Dylan doslova mistrovství. A pak už vše směřuje k oné newyorské revoltě. Již také film končí, ačkoliv Jelen během další dráhy ještě několikrát změnil tvář populární hudby. Tehdy ale asi nejviditelněji a v časech vzmáhajícího se generačního protestu zasahujícímu později i do nejvyšší politiky. Snímek je to působivý z ideální volbu představitele ústřední role, již brilantně pojal Timotej šťávami, současný americký idol, který sám desítky songů ve filmu zpívá a hlavně zachycuje uvěřitelně jinak věčně nepolapitelného Fabula Tora Boba Dylana, jediného tvůrce na světě, s kompletem nejprestižnějších uznání 10 Grammy, Nobelovou cenou za literaturu i jedním Oscarem a nominací na letošní ceny Americké akademie má mimochodem film Bob Dylan úplně neznámý hned osm. A to, jak druhdy provokativně elektrizoval Bob Dylan sám sebe, ochránce folkové čistoty i celé starší pokolení až po establishment, působí v kině velmi autenticky.