Skoro věčný běloruský prezident Alexandr Lukašenko, který své zemi vládne rukou stále tvrdší už přes 30 let. Po minulých volbách provázených masovými protesty, prohlásil, že příště už kandidovat nebude. Jak jsme ale už tenkrát správně tušili, nestalo se. Baťka zřejmě v přesvědčení, že této zemi přece nikdo jiný lépe vládnout nemůže. Kandidoval znovu a otázku už předem bylo jen to, kolik % voličských hlasů si nechal připsat tentokrát. Letošní předvolební atmosféra se od té předchozí zásadně lišila. Žádné masové protesty. Skuteční oponenti režimu jsou v exilu nebo za mřížemi a necelé tři stovky propuštěných z věznic jsou spíše jakousi carskou milostí na znamení dobré vůle. Skuteční vůdci opozice jako Viktor Babaryka, Sjarhej Cichanouský nebo má, že Kalesnikavová dál zůstávají ve vězení, kde si odpykávají drakonické tresty. Skutečná opozice se tentokrát o nasazení vlastních osobností do voleb ani nepokoušela a ze čtyř protikandidátů do počtu, kteří získali kolem dvou %, byl nejkomičtější kandidát komunistů si na venkov, který Lukašenka přímo podporoval, což Baťka patřičně kvitoval, když prohlásil mně se líbil seriál, že asi na venkov, který řekl všichni držíme spolu a vítězství přejeme současnému prezidentovi. Inu demokracie po Bělorusku. Protestní akce proti běloruským prezidentským volbám se konal i v okolních zemích, kam se po roce 2020 uchýlilo asi půl milionu Bělorusů. Největší z nich proběhla pod heslem to nejsou naše volby ve Varšavě. Lukašenkova protikandidátka z minulých voleb Svjatlana Cichanouská na této akci prohlásila myslím si, že nejdrsnějším označením toho, co se dnes v Bělorusku odehrává, je výsměch. Výsměch tváří v tvář samotnému principu voleb, jejich průběhu, běloruskému národu i mezinárodnímu společenství. Paní Cichanouská Chelsea je ovšem jistě vědoma toho, s kým a čím má tu čest. Lukašenkův režim podobně jako Putinův dospěl do stádia, kdy veškerou opozici doslova zaškrtil, a doma se tedy v tuto chvíli nemá čeho bát. Tyto režimy s největší pravděpodobností odejdou až se svými stvořiteli. A na takový odchod si u obou křepkých sedmdesátníků zřejmě ještě poměrně dlouho počkáme.