A po válkách na Ukrajině a Blízkém východě ještě třetí nejpodstatnější současné světové téma, totiž blížící se prezidentské volby ve Spojených státech. Podle Matěje Šnajdra ze serveru Voxpot se zatím Kamala Harrisová marně snaží distancovat od Bidena, ačkoli by to velmi potřebovala a prezident sám i v tom moc nepomáhá.

Prezidentská kandidátka amerických demokratů Kamala Harrisová se snaží lépe nastartovat svou kampaň. Slouží k tomu čerstvá smršť rozhovorů, které v posledních týdnech poskytl. A nesoustředí se v nich ale jen na tzv. tradiční média. V amerických volbách totiž hraje čím dál tím větší roli sféra podcast ERÚ a nejrůznějších influencerů ze sociálních sítí. Bylo to znát například i na demokratickém nominačním sjezdu. Ne že by tu klasičtí novináři nebyli, někteří z nich si ale stěžovali, že kdejaká hvězda sociálních sítích dostala na sjezdu lepší přístup k přítomným politikům, než právě oni nedělají to jenom demokraté. I Donald Trump letos s oblibou navštěvuje různé podcasty, ať už jde o ten moderovaný komikem teď on nebo jiný jeho kolegy tendrů a Šulce. Motivace pro tuto změnu strategie je jednoduchá. Podcasty mají jasně vymezené cílové pásky a spíše mladší publikum, které je pro kandidáty volebním svatý grál m. Zároveň mají podcast chaotičtější, přátelštější a tím často méně konfrontační styl vedení rozhovorů než moderátoři z tradičních médií, byť tato nepředvídatelnost plodí různé ošemetné momenty. Například zmíněných. Schulz se neudržel a začalo se Trumpovi smát do obličeje. Když mu exprezident tvrdil, že je v zásadě pravdomluvný člověk. Kamala Harrisová se pokoušel apod. odlehčený rozhovor poskytnout podcastu. Úkol hlídat i ohlasy na její výkon jsou ale rozpačité, jelikož kandidátka většinu času sklouzávala ke svému mnohdy vysmívanému vyprázdněnému stylu mluvení. V jiných rozhovorech si ale zavařila více. Mnohé Američany zarazila její odpověď pořadu s texty mi něco, kde označila za největšího protivníka Spojených států Íránu největší potíže. Harrisová nemá v tuto chvíli z toho praktickým režimem, ale s vlastním nadřízeným Joem Bidenem. Harrisová je objektivně v trochu nezáviděníhodné situaci. Jako viceprezidentka je svázaná v dobrém i ve zlém se současnou administrativou a zároveň se snaží stylizovat jako kandidátka změny. V kontrastu s možným návratem Trumpa. Musí tak opatrně našlapovat ve snaze přivlastnit si úspěchy Bidenovy administrativy, ale zároveň naznačovat, že od toho nepopulárního se odřízne. Rétoricky se jí to často příliš nedaří. V rozhovoru pro BBC řekla, že ses Bidenem od sebe vlastně moc neliší. Když pak dostala na NBC v rozhovoru s bavičem s týdnem Kolbertem příležitost tuto promarněnou šanci napravit promáchl. A znovu očividně nejsem Joe Bidenem, vtipkovala viceprezidentka. V jediný kontrast, který byla schopná vykreslit, byl příslib, že by do své administrativy jmenovala i republikán, a to se třeba i den neudělal. Ale vždy se profiloval jako politik, který chce s republikány hledat kompromisy. Tolik ke kontrastu mají daný. To ale neulehčuje. Jen v průběhu října řekl, že s Harrisovou zpívají ze stejných notiček, kde jsou jejich týmy pevně propletené a že byla součástí všech jeho podstatných rozhodnutí. Člověk by skoro řekl, že se Biden stále zlobí, že byl stranou dotlačen k ukončení kandidatury a snaží se své viceprezidentce podrážet nohy ve volbách. Jsou to samozřejmě jenom spekulace, ale svým způsobem by to bylo padnoucí vyvrcholení letošního politicky divokého amerického rocku.