To je podtitul knihy s názvem národ sobě, na níž se podílí osm intelektuálů ze tří generací, kteří se pokouší artikulovat důvody, proč nás po 35 letech po listopadu 1989 obchází nejistota a zlá předtucha. Autoři se shodují na tom, že v obecné rovině za to může náš sklon místo hledání řešení hledat nepřítele a svádět špatné kroky na něčí zradu, což vedlo k tomu, že národní mýtus se od samého počátku vyhýbá vnímání a popisu nepřikrášlené skutečnosti. K analýze a kritice tu chyběla odvaha. Proto u nás nedošlo nikdy k NATO řazení práva a pravidel nad politickým zájmem. Vystačili jsme si s pohádkou. Petr Pithart píše za naším poškozením jsou celé moderní dějiny s uznávaným až adorovaným Edvardem Benešem, který se zasloužil o stát podle platného zákona. I když je za ní Mnichov, košický vládní program s Národní frontou a únor 1948. Pak přišel 68. a okupace, po ní normalizace. Historik Jan Urban zase připomíná radikální krok, s kterým přišel v listopadu 1989 Ivan Dejmal. Ten navrhoval vytvořit tříčlenné československé direktorium, které by převzala moc, odvolal z vlády a rozpustilo obě komory shromáždění Národní rady. Do voleb by vládlo pomocí dekretů, které by musely být po volbách zákonodárným shromážděním potvrzen. I to, že tu chyběla odvaha se důsledně oddělit od starých pořádků a jejich představitelů, byl hlavní důvod, proč namísto převratu převládlo neumětelství a nevynucené kompromisy, které navždy zatížili budoucna. Podobný chaos a neochota k řádnému hospodaření s pevným zákonným rámcem vládl i v ekonomice, na což upozorňuje ekonom Ondřej Neumann. Podle něj privatizace proběhla jako ve Formanově filmu hoří, má panenko. Zhaslo se a po rozsvícení jsme nechali každému, co si stihl přivlastnit. Bohužel o tom, že se zhasne, byli informováni jen vyvolení z předchozí éry a známí mocných éry polistopadové. Jen proto například poslední náčelník StB mohl pracovat pro penaltu jako ředitel finanční krizi a ze stejných důvodů, píše novinář Robert Břešťan. Český problém není primárně individuální korupci, ale v systémovém mafiánským ovládání veřejných zdrojů a zlodějně spojené s veřejnými zakázkami, který vytvořili vyvolení, což způsobuje, jak píše právník Aleš Rozehnal, že se ČR stává gangsterským státem, v němž sice neovládají zločinci stát prostřednictvím úplatků a vydírání veřejných osob, ale to právě stát, který kontroluje zločineckou infrastrukturu a tato infrastruktura pak funguje ku prospěchu vyvolených osob. Na závěr bych citoval Petra Pitharta, který píše kdyby vůdčí osobnosti včas a pravdivě analyzovali, co se dělo, když u toho byli, a varovali před tím, co se z toho ještě může vyvinout, mohlo vše dopadnout jinak? Další argumenty najdete na 246 stránkách knih národ sobě, kterou vydal hlídací pes a ústav nezávislé žurnalistiky. Víc se bohužel do této poznámky nevešlo.