Stockholmská vláda tento týden představila návrh na změny v zákonech, které by měly omezit příliv lidí z ciziny a případně i oddálit datum, kdy žadatelé budou moci získat švédské občanství. Tyto plány odrážejí dosavadní trend. Země pověstně přátelská k přistěhovalcům prodělala velký politický i mentální obrat. Podle nejnovějšího návrhu by cizinci museli žít ve Švédsku nejméně osm let, než by mohli získat občanství. Dosud to bylo pět roků. Partneři švédských občanů budou čekat jen sedm let. Sedm roků syna občanství. Počkají i uprchlíci, kteří dostali povolení k pobytu, přibydou nové požadavky, třeba prokázání schopnosti se živit a vedení řádného života, což vylučuje trestně stíhané lidi. Rozšířen bude také seznam témat v testu občanských znalostí. To vše je vlastně pokračování kursu, který Švédsko nabralo v posledních letech. Bylo to z velké části v reakci na situaci po roce 2015, kdy do Švédska dorazilo přes 160000 běženců ze Sýrie i jiných zemí. Tehdy to bylo na hlavu nejvíce v celé Evropě. Roli ale hrál i s uprchlickou vlnou přímo nesouvisející nárůst některých dluhů, zločinů, především gangů na předměstí velkých měst a útoků střelnou zbraní. Se změnami začala už vláda sociálních demokratů, ale proces akceleroval po roce 2022, kdy se po volbách ujal moci menšinový pravicový kabinet podporovaný antiimigrační stranou švédští demokraté. Opatření se soustředí jak na udělování oprávnění k pobytu běžencům, studentům i přistěhovalcům, taky občanství těm, kdo v zemi žijí nebo si vzali švédského občana. Například nyní je počet imigrantů, kteří dostali ve Švédsku azyl, nejmenší za 40 let. Konkrétně je to 6250 lidí. Přitom příliv do některých jiných evropských zemí roste. Ve Švédsku momentálně tři ze čtyř žadatelů o azyl nedostanou k povolení k pobytu. Už dříve se zpřísnily podmínky k udělení dočasného pobytu nebo omezil nárok na sjednocení rodin azylantů. Podobně různá opatření omezila příliv lidí, kteří do Švédska přicházejí za prací ze zemí mimo EU. Švédové tedy nadále pracují na tom, aby společnost i stát dostali jakýsi oddych po předchozích výzvách. Mluví se i o zdražení samotné žádosti o občanství nebo usnadnění procedury zbavení občanství pro držitele dvojího občanství. To by se týkalo těch, kdo užívají zakázané látky, podílí se na vybraných kriminálních činech od špionáže přes válečné zločiny až po účast gangu, avšak také těch, kdo ohrožují tzv. švédské hodnoty. Ani to není vše. Padla také úvaha o retroaktivní platností plánované úpravy. To v cizinecké komunitě vyvolalo roztrpčené reakce. Kritici nových opatření tvrdí, že ve skutečnosti je namířena proti azylantům, vůči nimž má prý švédská společnost trvalé morální závazky. Anebo že ve skutečnosti odradí kvalifikované cizince, které tamní ekonomika potřebuje a přesměruje do Dánska nebo Norska. Takže jde údajně o neracionální opatření. Švédsko, které laskavost k pronásledovaným nebo znevýhodněným považovalo za součást své identity, prošlo viditelnou mentální proměnou. Příkladem mohou být slova ministra pro imigraci. Johana formovala při představování nejnovějších návrhů. Podle jeho mínění má být každý na své švédské občanství hrdý a hrdost prý může cítit jen ten, kdo musel vyvinout nějaké úsilí. Něco takového by žádný švédský politik před 10 lety neřekl a možná by ho to ani nenapadlo.