Kdo je největším nepřítelem izraelské armády? V jistém ohledu je to část izraelských občanů z řad ultraortodoxních věřících. Paradoxní je, že mnozí z nich uvádí důvody, které jsou mylné. Izraelská společnost je rozdělena podél několika lomů. Podle některých názorů je spor mezi ultraortodoxní komunitou a zbytkem společnosti tím nejpalčivějším problémem vůbec. Tato otázka se stala znovu aktuální poté, co před dvěma měsíci Nejvyšší soud rozhodl, že dosavadní výjimky pro mladíky z charedim zbožné komunity jsou protiústavní. Současně nařídil úřadům, aby odnímali finanční podporu těm náboženským školám, které nebudou při odvodech svých studentů spolupracovat. Srpnu se proto situace dále vyhrotila. Když první várce dorazili povolávací rozkazy uposlechla jen malá část z nich, což znamená, že státní orgány budou nuceny začít používat donucovací prostředky. Ostatně demonstrace charedim mladíků a jejich srážky s policií jsou násilnější než v minulosti. Napětí se zvýšilo i v souvislosti s faktem, že kvůli bojům v Gaze a ohrožení ze strany Hizballáhu na severu zatížilo brance i rezervisty a zvýšilo pocit u izraelské společnosti, že charedim komunita jsou černí pasažéři. Ultraortodoxní Židé nejsou totožní s ortodoxními věřícími. Ti jsou integrální součástí tamní společnosti. Naopak rady komunita se snaží udržet si maximální odstup od ostatních, včetně ostatní věřících židů. Je to jeden z důvodů, proč odmítá vojenskou službu. Ultraortodoxní Židé s náboženskou právních důvodů odmítají existenci státu Izrael. Někteří se proto vyjadřují otevřeně antisionismu vždycky, i když část rady Židů se už plíživě po Izraeli. Jenže vojenská služba je další stupeň přijetí Izrael z kosti. Nejde v první řadě o používání zbraní, ale o samotný pobyt v armádě. Ultraortodoxní věřící a jejich náboženští a političtí vůdcové věří, že povolávání mladíků do armády je ve skutečnosti trik, jak je vytrhnout z jejich prostředí. Někteří demonstranti z řad odmítačů zcela vážně tvrdí, že v armádě budou nuceni jíst rituálně čisté jídlo a porušovat šabat. Lidé z charity prostředí, kteří do armády přece jen doufá, jsou chápáni jako zrádci a čelí nepřátelství i od svých rodin. Paradoxní je, že vůdcové rady komunity, kteří se obávají o prolomení symbolického plotu kolem svého životního způsobu, mají v jistém smyslu pravdu. Izraelská armáda od počátku funguje jako integrační instituce, v níž se během tříleté služby stírají rozdíly mezi bohatými a chudými židy evropského a orientálního původu, rodilými a přistěhovalci a někdy také Židy, a ne Židy. Ti arabského jazyčný Izraelci, kteří na vojnu chodí, tedy zejména drúzové a beduíni, tvrdí, že jen v armádě se cítili zcela rovní s ostatními Izraelci. Izraelská armáda, instituce s převážně sekulárními a levicovými kořeny, v minulosti ani neměla velký zájem o mladíky ze zcela odlišného prostředí, nepřipravené fyzicky, mentálně ani vzděláním. Teď, když i rezervisté musejí opakovaně rukovat do aktivního boje, se situace mění. Armáda také už dříve zřizovala jednotky složené výhradně z ultraortodoxních věřících, aby usnadnila jejich rozhodnutí. Něco málo se změnilo po sedmém říjnu, když se do armády dobrovolně přihlásili nejen někteří izraelští Arabové, ale také charedim. Těch bylo několik set a několik desítek ultraortodoxních žen. Ti, kterým je více než 26, už nepodstupují standardní službu, ale dostali urychlený výcvik ve zdravotních jednotkách, případně řídí automobily a stavební stroje. Útok Hamasu a následná válka změní v Izraeli mnohé. Jestli se to bude týkat i vztahu ultraortodoxních k armádě, není zřejmé. Od letošního léta by ale nástup do armády ani neměl být otázkou rozhodnutí, ale trestně vymahatelné povinnosti.