Není vlastně tak podstatné, zda se bude podle nových vzdělávacích programů učit na druhém stupni základních škol také ruština, nebo zda se ještě změní výuka chemie, jak teď žádá chemický průmysl. A není takový malér, že celá reforma nabrala ve finále dva roky zpoždění. Úplně zásadní totiž bude, zda se ten velký vítaný posun v obsahu učiva dostane do každé třídy ke všem dětem. Naděje je malá. Nebude snadné ještě zpřesnit nové programy, aby si děti opravdu naučili využívat znalostí v praktickém životě, rozvíjeli čtenářskou pisatelkou a matematickou gramotnost. Ale zvládnout se to dá. Bohužel přenést to vše správné a moderní k dětem je problém aktuálně neřešitelný. Jde o velký praktický úkol přesvědčit 150000 učitelek a učitelů v takřka 10000 mateřských a základních škol, aby změnili obsah i způsob učení. Ministerstvo přitom ještě nezveřejnilo podrobný implementační plán, ale především ministru školství Mikuláši Bekovi, celému ministerstvu i vládě chybí úplně základní důvěryhodnost pro tak složitou operaci. Asociace ředitelů základních škol upozorňuje, že revize vzdělávání kvůli špatné komunikaci a propagaci ze strany ministerstva už téměř nikoho nezajímá a na mnohých školách skončí pouze jako formální akt. Konec citátu. Lidé ve sborovnách jistě, ne všude jsou ostražití a nevěří, že jim někdo poskytne nezbytnou profesionální a dlouhodobou podporu. Nelze se jim divit. Stačí si jen připomenout, co všechno jim naslibovali a nesplnili ministři školství a vláda Petra Fialy. Nedaří se a už nepodaří splnit slib, že stát bude vynakládat na vzdělávání v poměru k HDP stejně jako průměr vyspělých zemí. Dluh je v desítkách miliard korun. Brzy po nástupu kabinetu vyhodil ze svého programového prohlášení slib, že garantuje platy na úrovni 130 % průměrné mzdy všem pedagogickým pracovníkům zůstaly jen učitelé by padly desítky 1000 asistentů, psychologů, speciálních pedagogů a dalších pro školy důležitých profesí. Ani učitelé přitom nedostávají 130 %. Stejně smutný je příběh s placením nepedagogických pracovníků v listopadu 2023 i kvůli nim stávkovali tři čtvrtiny škol. V rozpočtu na kuchařky, školníci a uklízečky chyběly miliardy. Na problém se státu jeho vinou za rok vrátil v bleděmodrém. Vláda teď plánuje převést jejich financování na zřizovatele, tedy obce a kraje, ale stále nezajistila ani financování ani podrobný popis přechodu. Nejsou a nebudou slibované miliardy na výstavbu a rekonstrukce škol neplní se všemi respektovaná strategie vzdělávací politiky do roku 2030 +, která vznikla za ministerstva Roberta Plagy, ale Fialova vláda se k ní správně přihlásila atd. poslední velká změna vzdělávacích programů před 20 lety přinesla školám velkou svobodu, kterou mnohé využili k proměně výuky od memorování poznání, ale většinu z nich minula. Změnilo se málo nebo nic? Protože tehdy ministerstvo Petry Buzkové poslalo metodické materiály a tím to skončilo tak, že se moderní výuka pro 21. století zavádí nikoli na jeho začátku, ale ve čtvrtině a s nevalnou šancí na úspěch. Je to nefér vůči milionům mladých lidí.