V hlavním městě Praha bude do roku 2050 zřejmě žít o 400000 obyvatel více. Uvádí to prognóza institutu plánování a rozvoje. Podle údajů Českého statistického úřadu počet obyvatel hlavního města v roce 2023 stoupl skoro o 27 a půl 1000, o rok dříve o 11000. Čísla za loňský rok jsou zatím známá pouze za první pololetí. Statistici nicméně uvedli, že Praha byla společně se Středočeským krajem jedinými dvěma kraji, kde k přírůstku obyvatel došlo ve stejnou dobu, kdy do hlavního města proudí noví obyvatelé. V tomto počtu se na trh dostane v nejlepších letech lehce přes 6000 bytů, v horších pak kolem 4000 bytů nových. Ročně jejich ceny prudce rostou. Dostupnost vlastnického bydlení patří dlouhodobě k nejhorším v Evropě. Alternativou je nájemní bydlení, které podle odhadů využívá zhruba 40 % domácností. Přesné údaje ale neexistují. Pro rostoucí příliv obyvatel zvyšuje poptávku a také ceny. Platí to nejen pro vlastnické bydlení, ale i pro nájemní. A nejen pro nové nájemníky, ale i pro ty stávající. Nejčastěji se nájemní smlouva uzavírá na jeden rok, což umožňuje zvýšení činže nad rámec stanovený zákonem. Mnozí tak vyrovnávají nájemné pomocí přispět.

Ku od státu, přestože jsou zaměstnaní. Část obyvatel pak na bydlení ve městě, případně ve Středočeském kraji, kde největší příležitost k práci výdělku nedosáhne vůbec. Obdobná situace panuje například v Brně a okolí. Stejně jako ve většině vyspělých zemí velká města přitahují obyvatele a ti potřebují bydlet. Jedním ze systémových opatření, které by mohlo zlepšit situaci na nájemním trhu a pomoci těm nejohroženějším skupinám, měl být zákon o podpoře v bydlení. Jeho původní podobu, kterou připravilo ministerstvo pro místní rozvoj ještě pod vedením Ivana Bartoše, vláda výrazně omezila. Další ránu zákon dostal prostřednictvím doprovodných změn dalších předpisů, které byly do legislativního procesu předloženy zvlášť.

Podle původních předpokladů měl zákon začít platit letos. Aktuálně Ministerstvo pro místní rozvoj předpokládá, že s ohledem na prodlevy v projednávání by zákon mohl projít legislativním procesem na jaře tohoto roku a navrhovaná účinnost by se měla posunout na začátek příštího roku. Politici ODS ovšem nikdy netajili tím, že by zákon, který mimo jiné sliboval garance za nájemné či síť poradenských center, poslali nejraději do zapomnění. Ministr financí Zbyněk Stanjura v letošním rozpočtu rozhodně s ničím podobným nepočítal. A premiér Petr Fiala v posledním rozhovoru pro Blesk dokázat uvedl, že vládní koalice zvažuje omezení působnosti tohoto zákona pouze na vyloučené lokality, což v podstatě znamená jeho konec mezi prioritami vlády v posledních měsících jejího vládnutí každopádně tento zákon chybí. Zákon o sociálním bydlení politici úspěšně bojkotují od roku 2007 a evidentně na tomto přístupu nehodlají nic měnit. Kombinace mizerného stavebního zákona, nefunkčního stavebního řízení, neochoty politiků k nové výstavbě, odpor k úpravě nájemních vztahů i k podpoře bydlení pro nízkopříjmové vytvořilo toxické prostředí, na které doplácí stále větší podíl populace. Zákon o sociálním, dostupném či jakkoli podporovaném bydlení nenahradí větší nabídku bytů v lokalitách, kde lidé chtějí žít. Jeho přijetí v podobě, která by byla funkční, by se ale mohla stát prvním krokem ke zlepšení situace. I tohoto malého krůčku se evidentně mnozí politici obávají.