Libanonců se podařilo obsadit dvě nejvýznamnější politické pozice křeslo prezidenta i premiéra. Není to taková samozřejmost, jak tomu, že na první pohled vypadat? A podle mnoha pozorovatelů to může být začátek zcela nové éry libanonské politiky. Prezidentskou funkci se nedařilo obsadit dva roky a nový prezident Joseph aut vzápětí nečekaně navrhl a v parlamentu rychle prosadil na premiérskou funkci na vás a salámy. A on je bývalý vysoký důstojník, naposledy nejvyšší velitel libanonské armády. Instituce sice slabé, ale respektované jako jedna z mála fungujících a společných státních struktur. Právník a diplomat salám. Budoucí premiér pochází z politicky angažované rodiny. Premiéry byly i jeho strýc a bratranec. Naposledy předsedal Mezinárodnímu trestnímu soudu. Ti nyní budu zastávat pozice prezidenta, tradičně vymezené pro zástupce křesťanské komunity a premiéra, podle zvyku z řad sunnitů. Předsedou parlamentu zůstává nadále šít a na bych padlý. Libanonci se pokoušeli obsadit křeslo hlavy státu po dva roky v celkem 12 pokusech. Potíž byla, že šíitský Hizballáh blokoval lidi, kteří se mu nelíbily, ale sám nedokázal prosadit svého člověka. Teď se věci změnily, což značně souvisí se dvěma posuny. Za prvé zhroucením syrského režimu a za druhé oslabení Hizballáhu ve válce s Izraelem. Bylo to poprvé od skončení libanonské občanské války v roce 1989, kdy o méně prezidenta, případně premiéra v nějaké míře nerozhodovali v Íránu a v Sýrii. Tak to chápou i mnozí Libanonci, kteří po zvolení obou mužů vyšly s libanonskými vlajkami do ulic, aby tuto událost oslavovali jako posílení nezávislosti své vlasti. Od Aúna jako člověka z armádního prostředí čekají, že bude nadále posilovat stát na úkor Hizballáhu. Sám mluvil o tom, že jedině libanonský stát má mít monopol na držení zbraní, což byla jasná narážka na šíitské hnutí, které nyní jen politickou stranou, ale i ozbrojenou organizací a převodní pákou íránského a v minulosti i syrského vlivu v zemi. Hizballáh dává najevo rozčarování. Tvrdí, že sice nejdřív pro auta a jeho zástupci nezvedli ruku, ale napodruhé ano a očekávali spolupráci. Je pravděpodobné, že v pozadí bylo nějaké ujednání, například vliv šíitských hnutí Hizballáhu a Mallu na obsazení funkce nejvyššího velitele libanonské armády. Nyní se ale obávají, že on se salámem míní vážně. Svůj slib, že obnoví politický pořádek v zemi. Hizballáh si za premiéra přál někoho jiného, například dosavadního předsedu vlády na džíp a Mika toho, který mu šel na ruku. Ale on si prosadil svého člověka a on má podporu mnoha Libanonců, kteří od něj čekají nejen obnovu svrchovanosti státu a vnitřní i vnější stability, ale i rekonstrukci postižených oblastí po válce Izraele s Hizballáhem a ekonomické reformy v zemi kdysi poměrně bohaté, ale už léta v podstatě hospodářsky zhroucené. Je patrné, že za novým zvolením stály také vnější hráči, zejména Spojené státy a Saúdská Arábie a další země zálivu, případně i Egypt. Ti všichni si přejí stabilitu ve východním Středomoří a vytěsnění íránského vlivu v oblasti. Není ale vůbec jisté, jestli se Aúnovi a jeho spolupracovníkům může podařit jejich plán na odzbrojení Hizballáhu a jeho začlenění do politického systému země. Armáda je příliš slabá i na pochroumaný Hizballáh a toto hnutí se rozhodně svých zbraní nevzdá. Je ale pravda, že Libanon neměl už desítky let tak dobrou šanci dát spoustu věcí do pořádku jako právě nyní. Jestli ji využil, to budeme vědět až za několik let.