Nedávném rozhovoru pro seznam zprávy prohlásil první místopředseda ano a šéf stínové vlády Karel Havlíček z hnutí ANO má dnes dva kandidáty na potenciálního předsedu vlády, což si myslím, že žádná jiná strana nemá. Je to unikát a v jistém smyslu je mu třeba dát za pravdu. Jestli v něčem i teď ano. Unikátem, tak ve vypouštění mlhy a iluzí, že po případném vítězství ve volbách by mohl Andrej Babiš popustit premiérský post Karlu Havlíčkovi. Jak to šéf nutí? Někdy až teatrálně naznačuje, jindy zase vehementně popírá. Proč se ale Babiš před voliči pustil do této hry na schovávanou. Zřejmě ho uhranula vidina zisku více než 40 % hlasů a možnosti vytvoření jednobarevné většinové vlády. K tomu by potřeboval získat hlasy jak skalních voličů, tak přívrženců krajní pravice a levice, ale také uloupnout část zklamaných vládních voličů, pro něž zůstává Andrej Babiš nepřijatelnou a někdy až odpudivou figurou. Právě jim v ústrety Babiš vysílá do volebního kolbiště Karla Havlíčka s puncem možného premiéra, který se nám před očima proměňuje v liberálního demokrata protiruského tažení, v jakéhosi Babiš ovce s lidskou tváří. To vše v naději, že alespoň nějací rozčarovaní voliči vládních stran by si mohli říct Babiše někdy ale tento chlapík by stálo za úvahu. V rozhovoru pro seznam zprávy Havlíček na adresu Vladimira Putina odříkává Putin je jednoznačným agresorem. Je to naprosto nevyzpytatelná osoba, která zatáhla Rusko do generačního problému. Je to jednoznačné. Je neospravedlnitelné, co udělal. Jakákoliv snaha cokoliv ospravedlňovat se úplně míjí podstatou. Putin si nezaslouží nic jiného než kategoricky odsoudit. Havlíčkův náhlý a téměř jestřábí slovník, za který by se nemusel stydět ani Otakar Foltýn, ale nutně vzbuzuje otázku, jak potom může Havlíček být jedním kandidátem hnutí ANO, které jeho vůdce bez jakékoliv diskuse zakormidloval do dominantně proruské frakce patrioti pro Evropu, jejíž členové chtějí podkopat evropskou podporu Ukrajině a rozklížit společný postup vůči Putinově Rusku. A kde už Babišovi europoslanci přiložili ruku k dílu, když v Evropském parlamentu hlasovali proti pomoci Ukrajině. Právě panovnický grif s ním Babiš vmanévroval hnutí ANO k patriotům pro Evropu nebo na domácí scéně zatrhl Havlíčkovi se Schillerovou. Jakoukoli vstřícnost k vládnímu prodloužení věku odchodu do důchodu svědčí o jeho autokratickém ovládání strany zcela podřízené jeho vůli, pojištěném i vůdcovským § ve stanovách zmocňujícím předsedu vyškrtávat nebo doplňovat jakákoliv jména na volebních kandidátkách. Z toho všeho vyplývá pošetilost představ, že by se Babiš po vítězných volbách vzdal nebo že by byl donucen vzdát se křesla premiéra.

Ve prospěch Karla Havlíčka. A je zřejmé, že i neúnavný agitátor Havlíček, jehož po úspěšné kampani v krajských volbách předseda nazval Bohem, je pro Babiše pozvou figurkou v jeho úsilí o návrat k moci a o satisfakci za předchozí prohry. Uspokojivá pointa této hry o vládní trůn pak může být pro neomezeného vládce hnutí ANO jediná scéna na Pražském hradě, kdy jeho přemožitel v prezidentském souboji jmenuje novou vládu Andreje Babiše.