Když od konce 60. let přijíždělo stále pravidelněji do Prahy k hostování liberecké studio y, byly to pokaždé velké divadelní události s takovou dávkou kreativity a hravé původnosti se okouzlené publikum jinde nemohlo setkat. Pro y, jak se ansámblu, založeném roku 1963 původně výtvarníkem Janem Šmídem, začalo ihned říkat, byla od počátku typická jakoby pásma na nějaké téma, sled skečů bohatě doplňovaných hudební stránkou, neboť všichni herci zpívali a většinu režisér a autor libret Schmidt přiměl i ovládat. Nějaký instrument přitom držel pevně pohromadě, počínaje legendárními tituly. Encyklopedické heslo 20. století Carmen nejen podle Bizeta Michelangelem Antonionim ty nebo Život a smrt Karla Hynka Máchy profilovala soubor kolektivní improvizace jak principu y, když mi to říkal a ke kterému si vybíral herce se schopností okamžitě reagovat na podněty a rozvíjet je objevovaly i jako pedagog DAMU y se se koncem sedmé dekády povedlo přesídlit do Prahy, i když se přidělený prostor v paláci Olympic dlouho rekonstruoval a soubor si v něm naplno rozjel až před půlí 80. let. A šťastně navázal na předchozí éru sérií skvělých představení depeše a jiné na kolečkách, oni jsou hodný chlapec aneb anabáze Jaroslava Haška Amerika podle France Kafky anebo zábavná pojetí ikonických českých oper Prodaná nevěsta podtitulem pojď domů a Rusalka. Po roce 1989 o divadlo také úspěšně cestoval po světě. Za 60 let existence jím prošla řada zvučných jmen, namátkou Martin Dejdar, Jiří Lábus, Oldřich Kaiser, Jiří Schmitzer, Bronislav Poloczek a další. Herecké i hudební schopnosti členů využívala jeden čas intenzivně filmová režisérka Věra Chytilová. Vznikla i poboční scéna pro studenty divadelní fakulty, na což volně navazuje projekt nového ředitele Františka Tománka, vzešlého z výběrového řízení, které uspořádal zřizovatel čili pražský magistrát. Jan Schmidt totiž už poměrně pokročilém věku vloni zemřel. A jelikož si bohužel nevyhlédli žádného nástupce své ojedinělé poetiky, vyvstala otázka kam a jak se už nějaký čas viditelně zpomalené divadlo může ubírat. Tendru se sice účastnila skupina herců JIP silonky, ale patrně ne. Nabídla městu pro jeho příspěvkovou organizaci perspektivní výhled. Magistrát se totiž řídí ukazatelem aspoň částečné soběstačnosti divadel. Pokud je okolo 30 %, město je dál podporuje. V současnosti jde o asi 10 pražských institucí. Dlouhodobější ztrátu ale mezd odmítá. A to se týká právě i přeložky. A jelikož nový ředitel je zároveň děkanem DAMU, míní y ku proměnit ve výukové umělecké pracoviště fakulty. Jeho koncept tudíž dostal zelenou. Verdikt magistrátu se živě diskutuje a nechybí protestní hlasy nejen zjevně y, ale věc se přitom jeví poměrně jasně. Schmidt druhdy stvořil cosi úžasného a jedinečného a dokázal to několik dekád rozvíjet. S jeho odchodem to však zákonitě zaniká, jak tomu v podobných případech ani jinak být vlastně nemůže a nelze mít městu za zlé, že nevidí smysl udržovat finančně náročnou y jen z nějaké piety a chce naopak, aby se v prostoru na přitažlivé adrese začalo dít zase něco jiného, nač se divadelní obec může znovu těšit.