Staronový americký prezident Donald Trump se vrátil do Bílého domu. Slíbil, že promptně vyřeší celou řadu amerických i světových problémů včetně války na Ukrajině. Už i jemu ale nejspíše došlo, že 24 hodin, jak tvrdil v rámci předvolební kampaně, stačit rozhodně nebude. Představy všech zúčastněných stran jsou totiž zcela neslučitelné a jen velcí optimisté doufají, že by se v roce 2025 mohli sblížit. Přesné plány Donalda Trumpa neznáme, ale jeho lidé si představují, že by mělo dojít k zastavení bojů podél současné frontové linie. Rusko by se nechalo doby té ukrajinské území s tím, že jeho statut by byl z hlediska mezinárodního práva odložen a vrátilo by se k němu za pár desetiletí. Současně by Ukrajina získala nějaké bezpečnostní záruky, které by zabránily Kremlu za pár let znovu se pokusit dobýt Kyjev. Viní to logicky a nelze vyloučit, že nakonec tu zhruba takto dopadne. Problém ale je, že Moskva a zčásti také Kyjev takový plán kategoricky odmítají. Vladimir Putin naposledy během prosincové tiskové konferenci potvrdil, že jeho požadavky se nezměnily. Ukrajina se podle něj musí vzdát jakýchkoli euroatlantických ambicí ústavně zakotvit svůj neutrální statut, demilitarizovat se a v uvozovkách denacifikovat, což představa Kremlu znamená, že by se ukrajinská armáda zmenšila na úroveň lehce vyzbrojených policejních jednotek a v prezidentské kanceláři v Kyjevě by seděl někdo schválený Kremlem. Krom toho Moskva požaduje mezinárodní schválení připojení většinově doby těch čtyřech ukrajinských oblastí k Rusku. No a ruština coby státní jazyk na Ukrajině, to už je jenom taková třešnička na dortu. Vcelku pochopitelně to je pro Ukrajince nepřijatelné. Asi by si dokázali představit ztrátu kontroly nad dobytým i územími, ale asi jen těžko by odevzdali Moskvě Cherson nebo Záporoží na pravém břehu Dněpru. Především ale chtějí záruky, že z domů Moskva nějaký moment nerozmyslí. Odzbrojit se a doufat, že vítěz vás nakonec neobsadí celé není historicky úplně fungující strategie. Obyvatelé Československa v roce 1938 nebo nedávno. Lidé z Náhorního Karabachu by mohli vyprávět, že tady narážíme na další problém. Jak by ty záruky mohly vypadat? Přímý vstup do Severoatlantické aliance nyní v nejbližších letech realistický už proto, že celá řada zemí a Slovenska, Maďarska a po Turecko by to mohla zablokovat. Trumpovi poradci navrhují rozmístění evropských jednotek podél rusko-ukrajinské hranice. Problém je, že evropské země takové jednotky, které by mohly pokrýt celou hranici, jednoduše nemají. Vzhledem k potřebě rotace by museli mít aspoň 100000 vojáků. Představte si českého premiéra, když se bude jmenovat jakkoliv, který dokáže vysvětlit veřejnosti, že 3000 českých vojáků bude někde na hranici Ukrajiny s belgickou oblastí, kde budou v zásadě fungovat jako živé štíty. A doufat, že Vladimir Putin se nerozhodne znovu zaútočit. Představili jste se to? Hlavním problémem je, že Kreml nemá pocit, že by měl důvod jakkoli ustupovat. Jeho jednotky postupují v Doněcké oblasti, byť za cenu obrovských ztrát. Jenže v uvažování Vladimira Putina to je jedno. Ostatně severokorejský diktátor Kim Čong-un mu na frontu může poslat další desetitisíce vojáků. Ruská ekonomika je sice jasně přehrát a ale zdaleka není na hraně kolapsu. Tudíž aťsi Donald Trump myslí, co chce, žádné mírové řešení letos asi nebude. Bohužel.