Když rekapitulujeme působení Věry Jourové v roli eurokomisařky a místopředsedkyně Evropské komise, jedno přehlédnout nelze. Po 10 letech odcházela z Bruselu jako jedna z nejuznávanějších evropských osobností, která dokázala ovlivnit normy důležité pro hájení právního státu či pro boj s dezinformacemi a šířením nenávisti na sociálních sítích. Její autoritu paradoxně stvrdil i americký miliardář Elon Musk, když jen pár týdnů před koncem jejího mandátu napsal, že je ztělesněním banálního byrokratického. Celá maska tak bezděky potvrdil, že Jourová trefila do černého, když prosadila do nařízení o digitálních službách možnost pokutovat majitele sociálních sítí odmítající zasahovat proti nenávistnému obsahu, což je případ maska, na jehož síti x bez jakéhokoliv omezení bují antisemitské nebo fašistické projevy. Nejvýraznější stopu v unijní politice ale Věra Jourová zanechala, když zásadně přispěla k tomu, aby Brusel pozastavil tok dotací z evropských fondů Polsku a Maďarsku kvůli porušování zásad právního státu a podrývání demokratických institucí. Jejím nejsilnějším argumentem bylo, že ve státech, kde není dostatečně zabezpečena vláda práva a jeho vymahatelnost, není možné zaručit spravedlivé rozdělování unijních peněz. A nelze vyloučit, že i zablokování dotačních miliard Polsku poté, co minulá vláda okleštila nezávislost justice, přispělo ke konci autoritativního režimu Jaroslawa Kaczynského po loňských volbách v Maďarsku, v němž už mnoho k autokracii nechybí. Zmrazení příspěvků z evropských fondů zatím k podstatným změnám nevedlo, ale samotný fakt, že Viktor Orbán už před čtyřmi lety požadoval odstoupení Věry Jourové z vedení Evropské komise, svědčí o tom, že české političce spatřoval komplikaci pro své vládnutí ve srovnání s tvrdým přístupem k autokratickým i oligarchickým praktikám ve Varšavě a Budapešti rozpolceně vyznívala laxnost s nižší. Věra Jourová přistupovala ke střetu zájmů Andreje Babiše, který už v roce 2019 jednoznačně potvrdili právníci Evropské komise. A ještě poté, co auditní zprávy komise shledali nelegálním vyplácení evropských dotací Babišově Agrofertu, relativizovala Jourová zjištění svých kolegů poukazováním na právní složitost problému. Vlastně nikdy Jourová veřejně nepřipustila, že Babiš jako člen vlády byl od počátku v krystalicky jasném rozporu se zákonem o střetu zájmů a že jeho manévr se zaparkováním Agrofertu do svěřenských fondů byl průhlednou právní obezličkou. Právě toto lavírování Jourové působí jako nepatřičná loajalita k šéfovi hnutí ANO, které s tím Jourová zakládala, aby držela v něm až do června tohoto roku. A jestli nyní Jourová mluví o tom, že jí nepřišlo fér opustit ano, díky jehož předsedovi se dvakrát stala eurokomisařkou. Příliš přesvědčivě to nevyznívá. O dost věrohodněji působí ubezpečování Jourové coby čerstvé prorektorky Univerzity Karlovy a členky poradního sboru prezidenta Pavla, že se nechystá do žádné další strany ani do vysoké politiky. To, že by napovídalo o tom, že Věra Jourová dobře ví, že s evropskou proslulostí si z Bruselu přivezla i jistý reputační problém.