Možná to někoho překvapí, že kritický nedostatek cenově dostupného nájemního bydlení není jen naše zvláštnost. Jde o celoevropský fenomén. Znám byl už před pandemií. Ta jej zhoršila, aby se v podobě bezmála ran morových poté zvolna rozvinul do obludných rozměrů díky válce na Ukrajině, inflaci, růstu cen stavebních materiálů a prací a energetické krizi. Nabízí se otázka, zda nestojí za to základní příčinou hledat v mantře o bydlení jako tržního statků prosadí. Vší se na konci minulého století, zda se fatální spoléhání na ni a na neviditelnou ruku trhu v Evropě nevymstí, má. Podobně jako tomu je i v otázce energetické bezpečnosti, zda jednoduše nejsme svědky toho, že i u další životně důležité komodity si trh neví rady. Hlasu tvrdícímu, že energetická bezpečnost je veřejný statek, a v tomto duchu požadujícímu i odpovídající způsob nakládání s jednotlivými druhy v energetických zdrojů, začíná přizvukovat druhý hlas mající za to, že se věřit dostupnost bydlení pouze trhu byla jednoduše ekonomická pošetilost. Portugalsko by možná mělo dostatek možností nabídnout svým lidem cenově dostupné bydlení. Kdyby jeho nešťastná politika investičních pobídek neinspirovala zahraniční investory masově si zde za kupovat nemovitosti a platit z nich poloviční daně, než platí sami Portugalci. Řada nemovitostí tak zeje prázdnotou. Slouží jen k bezpečnému uložení finančních přebytků. Podobně se trh s byty chová v Polsku. Zatímco roste armáda potřebných, kteří nemají kde bydlet, případně nemají finančně na to, aby si pronajali byt. Stejně tak roste počet bohatých Poláků ukládajících finanční přebytky do koupě bytu, aniž by měli potřebu investic i dál zhodnocovat. Domnívají se, že tak čelí inflaci. V Německu chybí celkem 700000 cenově přístupných nájemních bytů. Zintenzivnění bytové výstavby problém nemusí vyřešit dosavadních značný převis poptávky po nájemním bydlení. V některých případech jde o pět až 10 zájemců na jeden volný byt drží ceny v astronomické výši. Řešení Němci vidí ve stanovení jejího stropu. Mohou tak ale způsobit, že zájem investorů byty stavět postupně ochabne. Nedostatek bytů ve Švédsku umocňuje snaha radnic v lepších čtvrtích vynakládat značné sumy na to, aby odsud vytěsnili přistěhovalce do částí sice s nižším nájemným, často ale bez možnosti tu získat práci. Ve městech jako Stockholm pak dochází ke ghettoizaci a k vytváření míst sociálně vyloučených, které se mohou nakonec stát kořistí organizovaného zločinu. Okresy nájemního bydlení vedeme řeč nejméně jedno století. Máme díky tomu několikerou zkušenost, že ani sázka na soukromou iniciativu na straně jedné, ani přísahání na veřejný statek na straně druhé ke kýženému výsledku nevedly a patrně ani nepovedou. Obojí bylo vyzkoušeno a obojí samo o sobě selhalo. Řešením bude nejspíš nějaká střední cesta. Dosud jsme ale nezvládli její optimální mix.