Voliči v Německu už vědí, že si mají ve svých kalendářích označit 23. února 2025 jako termín předčasných parlamentních voleb. Shodli se na něm zástupci hlavních politických stran. Utnuli tak snahy o taktizování, které se po pádu dosavadní koalice kancléře Olafa Scholze tu a tam objevovaly. Sociální demokraté a zelení, čili zbytky původního vládního spojenectví se totiž nejprve snažili předčasné volby co nejvíc oddálit až někdy na polovinu či konec března. Navzdory tomu, že liberální svobodní demokraté koalici kvůli sporům o rozpočtovou politiku opustili a Šolcova vláda se tím stala menšinovou. Mělo to navodit zdání, že vše pokračuje jako dosud, akorát zaručené podpory v parlamentu. Jako hlavní důvod pro pozdější datum předčasných voleb vláda uváděla, že chce ještě prosadit, cituji některá důležitá opatření, která pomohou občanů. Mezi taková patří třeba odstranění jednoho z fenoménů německé daňové soustavy v podobě tzv. studené progrese. Při ní dochází v podstatě k plíživé devalvaci i sebemenšího nárůstu mezd, neboť každé euro vydělané navíc je automaticky více daněno. Která vláda by se nechtěla ještě takto narychlo blýsknout tím, že uleví voličům od daní? A navíc ještě může tlačit ostatní parlamentní strany, aby se k návrhu přidali. I proto je shoda na termínu předčasných voleb znamením, že debata o nich se znovu dostala na racionální úroveň. Ta, co tomu předcházelo, totiž působilo poněkud bizarně. Objevily se například pochybnosti, zda Německo vůbec dokáže předčasné volby zorganizovat. V této souvislosti bylo připomínáno, že poslední celostátní hlasování muselo být některých berlínských okrscích opakováno, protože řada voličů tehdy nemohla odvolit. Kvůli logistickým problémům, které způsobil souběžně probíhající maraton, totiž chyběly ve volebních místnostech hlasovací lístky, takže několik dní Německo zcela vážně diskutovalo, zda půjde sehnat dostatečné množství papíru, aby se za tak krátkou dobu stihlo vytisknout několik desítek milionů hlasovacích lístků a voličských průkazů. Další perlou byly obavy, zda není problematické, že předčasné volby spadnout do doby, kdy budou v mnoha spolkových zemích pololetní, jarní či jiné prázdniny. Debata o papíru pro volební lístky jakoby potvrzovala dojem, že v Německu se v posledních několika letech rozmáhá jistý nešvar. Namísto toho, aby se hledaly cesty a způsoby, jak nějakou nenadálou situaci nebo krizi vyřešit, dochází ke zdůrazňování důvodů a překážek, proč to či ono není možné udělat. Takže namísto toho, aby byly na zajištění zdárného průběhu volebního aktu bez zaváhání vyčleněny dodatečné prostředky, případně jednorázově navýšen počet lidí pomáhajících s jejich zajištěním, se zdá být z naší uměle prodlužovat stav, kdy země nemá akceschopnou vládu. Podobně je to ale také u daleko závažnějších problémů, které hýbou Německem. Jde o pokračující ilegální migraci do země či rostoucích byrokratickou zátěž pro malé a střední firmy. A v neposlední řadě se to ale také týká zelené transformace ekonomiky. Jde. Chtělo být Německo průkopníkem, avšak stále víc se stává odstrašujícím příkladem, jak se to dělat nemá.