Donald Trump již sestavuje svůj tým, ale znovu se ukazuje, že nikdo nevstoupí dvakrát do téže řeky. Už teď je patrné, že jeho příští administrativa bude zřejmě hodně odlišná od té první. Když se Donald Trump v roce 2016 stal prezidentem jako nepolitik, neměl kolem sebe dost rozsáhlý okruh kandidátů. Do desítek vlastně 1000 pozic, které musí každý prezident obsadit. To vedlo k paradoxu, že jakožto kandidát hnutí proti establishmentu se stejně nakonec musel opřít o odborníky, kteří pocházeli ze zavedených struktur. Byly to mimo jiné vysocí důstojníci nebo lidé z byznysu. A k úlevě mnohých včetně silně levicových Trumpových kritiků představovali tito lidé ony příslovečné dospělé ve vládě nevyzpytatelného prezidenta. Jenže to neplatilo absolutně. A dokonce i někteří z amatérů a outsiderů se nakonec osvědčily. Třeba Trumpův zeť Jared Kushner v roli zahraničněpolitického poradce pomohl dojednat Abrahám opavské dohody a tím se zasloužil o trvalý odkaz prvního Trumpova prezidentství. Jenže teď je nová situace. Trump se vrací po čtyřleté přestávce a je nejen odhodlanější, ale také měl čas se připravit včetně výběru spolupracovníků. K tomu bude mít republikánskou, převážně Trump mystickou většinu v obou komorách kongresu. Jsou to opět lidé ze dvou okruhů, jednak byznysu, ale ne toho tradičního, a potom také Trumpovi loajalisté, kteří ovšem často postrádají kvalifikaci, a tedy i důvěru lidí v oboru, který budou řídit. Některé z Trumpových cílů se budou týkat i Evropy, jako je zvýšení cel a samozřejmě budoucnost NATO nebo postoj k ruské válce na Ukrajině. Někteří, jako jsou i Elon Musk, aby večer maskovaný, jsou velmi úspěšní podnikatelé, ale také dosti neortodoxní glosátor i politiky. V minulosti se vyjadřovali jako izolacionisté a také odpůrci podpory Ukrajiny. Jenže ani jeden nebude členem administrativy. Na starosti dostanou jakožto externisté reformu americké byrokracie a jejich vliv na Trumpovu zahraniční politiku bude nanejvýš neformální. Druhým okruhem jsou loajalisté z Trumpova hnutí, kteří jsou možná více Maga než republikáni, často přicházejí takříkajíc zvenčí. Příkladem může být televizní komentátor. Pít jak set, který má být ministrem obrany, sice v minulosti prošel jako voják několikerým ostrým nasazením a vysloužil si i několik vyznamenání, ale nikdy nedosáhl vyšší šarže a nemá zkušenost s vedením armády. Jeho úkolem coby outsidera ale zřejmě bude provést US Army zásadní změny. Podobné je to i v případě pravděpodobného ministra zdravotnictví Roberta Kennedyho, ministra spravedlnosti Mata Grece a Tulsi Gabbardová coby ředitelky tajných služeb. Paradoxně se tak jako nejzkušenější a nejčitelnější jeví Marco Rubio, pravděpodobný ministr zahraničí. Jako senátor byl mimo jiné členem výboru pro mezinárodní vztahy. Je znám jako zastánce ostrých postoji k Číně. Hned několik plánovaných držitelů těchto funkcí bylo právě zvoleno do kongresu, což může vést k tomu, že Trump ohrozí svou akceschopnost na počátku funkčního období. Bude nějakou dobu trvat, než se uprázdněná křesla dovolí a prezidenti mají obvykle jen dva roky do příštích kongresových voleb, kdy obvykle ztratí většinu v kongresu. Trump ale zřejmě ani tentokrát nemá dost potřebných kandidátů. Zastánci zkušenosti a kontinuity v politice už teď vyjadřují z Trumpovy administrativy obavy. Pravda ale také je, že Amerika byla v řadě ohledů na sestupu, byla s tím podivně smířená a standardní prezident by tento trend možná nanejvýš zpomaloval. Nezbývá než doufat, že barvité osobnosti maskovat typu dají Spojeným státům víc dobrých impulzů, než kolik toho po cestě rozbíjí.