Z vládní koalice do konstruktivní opozice. Tímto směrem se vydaly Piráti. Jinou cestu zvolil Jan Lipavský. Opustil pirátské řady a zamířil mezi nestraníky. Tím si uvolnil ruce a na rozdíl od bývalých kolegů mohl zůstat součástí Fialova kabinetu. V demisi sice formálně podal, ale premiér ho nemusel příliš přemlouvat, aby na ní netrval. V čele ministerstva zahraničí bude nadále pokračovat. Pro Jana Lipavského bylo paradoxně daleko obtížnější se do vlády dostat, než se v ní udržet. Jeho jmenování Petr Fiala prosadil navzdory nesouhlasu tehdejší hlavy státu Miloše Zemana. Nyní nemusel překonávat odpor prezidenta ani zbývajících koaličních partnerů. Dokonce odcházející předseda Pirátů Ivan Bartoš Lipavského rozhodnutí ostře neodsuzoval. Zároveň spolu s kolegy z poslaneckého klubu slíbil, že podobnou zdrženlivost nemůže vláda očekávat při jejich pobytu v opozičních lavicích. Pirátům se odchodem z vlády rozvázali ruce a mohou daleko svobodněji kritizovat některá rozhodnutí Fialova kabinetu s dodatkem, že nebudou odmítat úplně všechno, co ze Strakovy akademie do sněmovny zamíří. Ve čtyřech poslancích však mnoho nezvládnou, jinak by je premiér tak snadno z koalice odejít nenechal. Co si většina Pirátů v nedávné minulosti uvědomovala, a proto v hlasováních odchod z kabinetu nepožadovala. Podivný způsob odvolání Ivana Bartoše náladu změnil a z malé vládní strany se stala početně nepatrná opoziční. Pokud nemá cesta pokračovat směrem k mimoparlamentním, potřebují Piráti zvládnout blížící se sněmovní volby. Dosud se jejich podpora v průzkumech pohybovala lehce pod 10 %, což by na zisk mandátů teoreticky stačilo. Jak ukázaly výsledky evropských a krajských voleb, nemusí to vždy v praxi platit, aby se to neopakovalo. To záleží na výběru nástupce Ivana Bartoše. S novým předsedou či předsedkyní může přijít i změna pirátského programu a jejich veřejná prezentace. Pokud se s liberální a spíše středové strany nepromění v krajně levicovou, potom mohou piráti získat podporu části zklamaných vládních voličů, i když o jejich přízeň možná budou bojovat s dosud neznámým politickým uskupením. Alespoň odchod Miroslava Kalouska z TOP 09 zrod nové strany či hnutí naznačuje. Zkrátka Piráty v následujících měsících čeká tvrdý boj o přežití. Kdo je v něm povede, o tom se rozhodne v listopadu. Zatím to vypadá, že o místo kapitána rozbouřené pirátské bárky není velký zájem. Charismatický a přes všechnu kritiku vcelku úspěšný předseda Ivan Bartoš se bude těžko nahrazovat. Tím spíš, že někteří potenciální nástupci mají za sebou prohry v nejrůznějších volbách. Přitom silná osobnost v čele strany bude potřeba jednak k nalezení ztracené přímočarosti Pirátů, kterou jim logicky sebralo vládní angažmá. To ukázalo i na slabiny jejich vnitrostranické demokracie a otevřenosti. Bez potřebných změn ve fungování strany by po konci Pirátů ve vládě pravděpodobně nastal i jejich konec v první politické lize.