Vznik super dávky čeká podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky další doladění parametrů. Cílem je zjednodušení výplaty nikoli úspor. A přestože teoreticky by minimálně o část dávek mohla přijít až třetina jejich stávajících příjemců, podle studií platformy pro sociální bydlení či Centra pro společenské otázky spot reforma nejhůře dopadne na chudé pracující. Škrtání v dávkách nezpochybnil ani ministr Jurečka, který ale tvrdí, že se má týkat především těch, kteří naopak nepracují. Stále pak očekává, že super dávku koalice schválí a začne platit začátkem letních prázdnin. Přesto, že se finální podoba ještě ladí, není od věci se podívat na to, co se s největší pravděpodobností stane, a tím je skutečně snížení počtu příjemců dávek. A tady seškrtání výdajů státu ze současného systému dávek hmotné nouze a státní sociální podpory může podle propočtů ministerstva práce a sociálních věcí čerpat teoretické zhruba 29 % populace. Po revizi dávek se tento podíl sníží na 20 %, pochválil za tento krok ministr Jurečka dočkal jen stěží. Obě čísla jsou ve skutečnosti naprosto strašná. Jak je možné, že ekonomika, která se dlouhodobě vyznačuje nízkou nezaměstnaností, stabilní či dokonce rostoucí ekonomikou a s výjimkou období, které trvalo od podzimu roku 2021 do jara roku 2023, také nízkou inflací dokáže stvořit skoro třetinu populace, která má dlouhodobě nárok na dávky. A to ve chvíli, kdy řada ekonomů stále trvá na tom, že příjmové rozdíly v Česku patří k těm nejnižším. Zkusme odpovědět jinak než oblíbenou mantrou pravice o štědré sociální síti, která umožňuje luxusní život bez práce a námahy. Začněme třeba veřejnými službami. Rodiče samoživitelé, kteří jsou častými příjemci podpory, si mohou reálně vybrat mezi životem na dávkách a mezi tím, že své dítě svěří veřejné instituci, která se o dítě postará o velmi omezenou dobu, které většinou kratší než ta pracovní. Já to ještě v případě, že mají štěstí, protože jesle, školky jsou stále nedostatkovým zbožím a školní družiny do pozdních večerních hodin rovněž nefungují. To samé platí i pro opačné věkové centrum. Denní stacionář pro nemohoucí rodiče je vzácnější než černá perla a stárnutí populace situace dlouhodobě nevylepší. Sendvičová generace, která se stará o nezaopatřené děti a nemohoucí rodiče, je pak úplně mimo pozornost politiků. Druhým problémem jsou mzdy a platy. Jak je možné, že i po letošní velké úpravy tarifů a přidávání na všech stranách. Je jich stále dost pod úrovní minimální mzdy. A to jsme u veřejné sféry. Ta soukromá se zaručenou mzdou od letošního roku řídit nemusí. A to, že se české ekonomice říká nízkopříjmová, není pouze městskou legendou. A konečně tady dlouhodobě neřešený problém bydlení, který si vlády přehazují jako horkou bramboru. Už více než dvě dekády na sociální bydlení politice rezignovali a přenechali jej majitelům ubytoven, kteří jsou všechno jenom ne. Sociální a dostupné bydlení pak bylo dlouhodobé hitem této vlády. Posledních pár měsíců před volbami se ale toto téma opět vytrácí do neznáma. Výsledkem jsou extrémně pokřivené vztahy mezi nájemníky a pronajímateli, přičemž obě strany se cítí poškozené. Ve chvíli, kdy bydlení, služby, odměny za práci reálně nefungují, přichází systém dávek. I kdyby byl nejlepší na světě, nemůže naplnit očekávání, protože pokud má hasit neduhy, která vaří na hospodářská politika vytvořila za posledních 30 let, nemůže být ani úsporný, ani pomáhat skutečně těm potřebným. Respektive platí, že pokud bude mít Česko se trvale vychýleno hospodářskou politiku, potom se všichni musí smířit s tím, že těch nejpotřebnějších je a bude stále příliš mnoho víc, než jakýkoliv rozpočet dokáže unést.