Bylo to vždy skoro stejné. Lezavě studený večer obvykle okořeněný mlhou, všude kolem je plno teple oblečených lidí, spěchajících v podstatě jedním směrem. Jsou slyšet zvuky tlumeného hovoru, cítím ostrou vůni chvojí doprovázenou jemnějším pachem rozehřátého vosku. Tmavá masa rozsáhlých Olšanských hřbitovů pomrkává tisícem světýlek, občas svítících dokonce i v té nejstarší části hřbitovů, nad kterou je okno mého pokoje.

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Nejposlouchanější

Ostatní také poslouchají

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu