Pokrok nezastavíš, říkává se většinou pravdivě. I když ne všechno tzv. pokrokové musí být fajn. Co třeba kolektivizace zemědělství. A když je skoro posvátné slovo? Pokrok pak dává i v diskusích nad přechylováním ženských cizích příjmení. Někdo ho vyřkne sarkasticky, jako kdyby přípona o vás byla progresivistickou Vogue novinkou. Jiný zas pozitivně, když se od ní tu a tam upustí. Ústav pro jazyk český mírně oponuje jsme na to za zhruba dvě staletí zvyklí u českých jmen a zahraniční se s tím časem svezl a dodává, že přechylovat není povinné a ví, že často by to bylo krkolomné nejen u asijských a afrických. Problematiku aktuálně oživilo lehce partyzánské komentování jednoho večera plaveckých závodů pařížské olympiády reportérem ČT, který vystavoval jména reprezentantek v jejich domácím tvaru OD legend. Nebo teď musí vedení sportovní redakce se od toho distancoval s tím, že nadále bude dodržován přechylovat i úzus. Odpůrci ale zajásali nad první vlaštovkou ve veřejnoprávním médiu. A třeba dodat, že argument druhého tábora o nejasnostech nad tím, kdo je kdo, hrozit nemohl. V bazénu byly toliko ženy. Při televizních přenosech je ostatně vše jasné. Ve sportu mohou působit zmatky jen strohé a mediální nebo psané informace bez křestních jmen. Příkladně v tenisu z Ankary Collins 6 2, 6 4. Akorát u debl mixu je to ošidné. Zrovna v Paříži přece Machát, že Siniakovou zdolali pár Nišikori, Šibaharaová. A když nevíte, že se negalantně uvádí mužský hráček poprvé a moderátor by se nedržel přechylování, pak hádejte, zrovna v tenisu přechylování přitom obzvlášť dráždí. No aby ne, když česká média uvádí tvrdošíjně minut světové jedničky jako Šwiateková ačkoli Polka čili Slovanka, jejich řeči se běžně přechyluje Pinka od mladinká coby svátek a u obecně známých postav to kdekoho štve, i když zase ne jednoznačně. Přestože jde o trend posledních let, donedávna procházela Merkelová celkem hladce, nepočítáme-li roky důslední. Cizí příjmení nepřechylují týdeník Respekt a smířenost panuje vzhledem k ještě známějšímu manželovi také u Clintonové. Že jsme se to řeší pouhým jménem Járy. A u Madeleine Albrightové zase nejspíš podvědomě fungoval její český původ. Nepřátelé přechylování především namítají, že jde o neuctivé prznění bez respektu k tomu, jak se která zahraniční paní nebo slečna jmenují. Někdo myslí, že za tím touha příslušníků menšího národa po světovosti, která do češtiny veltlínský vpouští množství často ne zbytečných slov z angličtiny samozřejmých pro nejmladší generaci. Přechylování a hádání se nad ním jistě pomíjející, ale nedorozumění bez obav a vznikají. A dá se jim předcházet blízkým užitím ženského rodu. Třeba z Ankary. Minulý týden uspěla a hlavně křestního jména. Ani to však stačit nemusí. Nevíte-li, že jediný Mitchellová, slavná zpěvačka, autorka z poslechu původní podobě, máte před očima jeho Mečla jako výši toho. A je lesklý West kytarista nebo pianistka. Když anglosaští novináři použijí jenom příjmení, pak před něj napíší pán, paní nebo slečna. A je v tom jistá uctivost, kdy si, že pěstovala také u nás. Pak se to zvrhlo v soudružku a soudruha a nakonec genderová berlička zmizela. Zůstalo navyklé přechylování. Někomu se líbí jako půvabný znak tak řečeného něžného pohlaví, což je ale zase pro jiné úplně anachronický termín a vůči o vás bouří. Podporováni mnohými ženami volícími po sňatku příjmení manžela v prvém pádu některé tak činí ještě za svobodna, což je ale každé věc. Horší by bylo, kdyby to chtěl někdo zavést, a to dokonce retrospektivně, takže by se tiskla Babička Boženy Němcové a sentimentální senioři by poslouchali Helenou Vondráček. No nic, moudřejší by bylo cosi jako parafráze dávné geniální recese Jaroslava Haška. Mírný pokrok v mezích zdravého rozumu a citu pro jazyk i tradici.