Moderní státní správu do Ruska zavedly až reformy Petra prvního velikého. Do roku 1708 byla praxe státní správy založena na archaickém princip úkor mlýně je tedy krmení, který odkazuje na praxi vydržování místních úředníků těmi, kterým vládli. Krom není je opravňoval o členy dva ruské elity k získání tří druhů příjmů a výhod od místní komunity. Za prvé to byla tzv. údržba, která sestávala z malého ročního vyúčtování na domácnost a ze svátečních dodávek potravin a krmiv. A za druhé úředníci dostávali poplatky za výkon spravedlnosti, registraci koní a podobné služby. Za třetí místní komunita udělovala úředníkům spropitné jako projev úcty. Společenské postavení držitelů krmení se pohybovalo od nejvyšších bojarů až po jezdce. Jenže jak známo z Gogolova revizora z roku 1836, tato praxe přetrvávala i v 19. století a jak ukazují poslední zatýkání, v Rusku existuje dodneška. Nejprve byl zatčen zástupce šéfa ministra obrany Timor Ivanov za přijetí nezvykle vysokého úplatku a po něm odstoupil ze své funkce ministr obrany Sergej Šojgu. Potom byl zatčen. Andrej byl kov generální ředitel vojenského stavebního podniku generálporučík Jurij Kuzněcov, vedoucí hlavního personálního ředitelství. Dále generálmajor Ivan Ivanovič, po pop. Velitel 58. armády a mnoho dalších vysokých vojenských činitelů až po šéfa oddělení zdrojů Valérie mu mini Janovova, který měl přijmout úplatek ve výši 20 milionů rublů. Ostatních nebyla. Výše úplatku zveřejnila. Každý, kdo od svého šéfa potřeboval investice, mu musel část odevzdat, takže nakonec většina peněz vůbec nebyla využita k tomu, k čemu měla sloužit, což mimo jiné zavinilo nedostatečnou připravenost armády na speciální vojenskou operaci na Ukrajině. Jak napsal v knize otázka viny Karla z prstu. Existují minimálně tři druhy viny vina kriminální, vina politická a vina metafyzická. Vinu kriminální mají ti, co úplatky přijímají. Vinu politickou mají vysocí politici, kteří tuto praxi tolerují, aby jim podřízení bezmezně sloužily. A metafyzickou vinu mají občané, kteří na tyto zvyky mlčky přistupují a nedovedou si představit, že by šli na úřad bez úplatků. A ti, co by si mysleli něco jiného, byly v Rusku vždy podezřelý. Jak popsal v druhé půli 19. století Čechov v povídce páře kde jak ní si Michael Kocáb říká vidíš toho, Vlasák je pobuřuje lidi, myšlenky pronáší. Dejte na něj pozor, měli byste zaskočit k šéfovi. Bude třeba sepsat protokol. Útok Vladimira Putina proti korupci ale může těžko něco změnit, když po celou dobu své vlády útočili jen na ty, kteří na celý systém, který korupci umožňuje, poukazovali. Tento souboj může mít i opačný efekt. Armáda by se mohla obrátit proti němu také proto, že v Rusku v mysli řady lidí nejde o úplatek, o korupci, ale o tradiční projev úcty věrchuška.