O volbách se říká, že jsou svátkem demokracie. Možná jejím jsou hlavně předvolební debaty, jako byla ta, kterou právě absolvoval bývalý prezident Donald Trump a dosavadní viceprezidentka Kamala Harrisová. Během 90 minut, které strávil i před kamerami, se více než kdy jindy snažili nabídnout voličům sami sebe a současně měli situaci nejméně pod kontrolou. Až bude jeden z nich ve funkci, bude už jen pronášet projevy nebo dávat tiskové konference. Střetnutí mělo samozřejmě svého předchůdce, totiž červnovou debatu, v níž proti Trumpovi ještě stále Joe Biden a zaznamenal katastrofální neúspěch. Změnilo se něco víc než jen jméno Trumpova protivníka? Už před debatou byly některé věci jasné. Totiž že tentokrát tím opticky staršími unavenějším bude Trump. Že se bude mluvit o tématech, na která se mohou kandidáti předem připravit, jako jsou potraty, ekonomika, imigrace, útok na kapitol, schopnost řešit války na Ukrajině a v Gaze a další nepřekvapivé položky americké pravolevé debaty. Podstatnější byly možná tři skutečnosti strategické povahy. Za prvé, že se hraje nikoli o přesvědčené voliče, ale o ty nerozhodnuté, což jsou zejména středový obyvatelé předměstí. Na ty platí trochu jiné věci. Za druhé, že podle průzkumů mají voliči pocit, že Trumpa už znají v dobrém či zlém, ale že Kamalu Harrisovou ještě dost nepoznali. To byl tedy speciálně úkol pro ni. A v neposlední řadě, že Trump ani Harrisová nejsou silní ve vysvětlování svých politik. Raději mluví tak nějak všeobecně. O to více než obvykle bylo klíčové ne to, co kandidáti říkali, ale jak to říkali, případně co to udělalo s jejich protějškem. Jak známo, k pravidlům debaty patřilo vypnutí mikrofonů, takže si nemohli skákat do řeči. Tím spíše diváci sledovali, jakou měli kandidáti řeč těla, jak se tvářili, jaký byl tón jejího hlasu. Televize NBC zabírala současně oba dva a soupeři si mohli odpovídat v reálném čase už jen tím, jak se při hovoru toho druhého tvářili. Byl to také souboj o to, kdo se komu více dostane pod kůži, případně ho rozhodí. Trump v červnu proti Bidenovi bodoval i tím, že se představil ve své státní, častější, velkorysejší, sympatičtější podobě. Nechytal Bidena za slovo, nevysmíval se mu, příliš neskočil. Po každé příležitosti, kdy byl, ho mají dnes zesměšňovat a lidé to oceňovali. To se Trumpovi tentokrát nepodařilo a je pravděpodobné, že ho z této role vyhodila právě Harrisová. Spekulace, že se bude cítit dobře ve své úloze prokurátorky, se ukázaly být pravdivé. Naopak Trumpova role nacvičená už televizní show %, z, kdy rozdává milionářské rady, působila nepřirozeně. Nakonec se exprezident nechal zahnat do role toho, kdo se podrážděně brání, čímž ovšem přišel o dojem člověka s nadhledem. Tvářil se většinou chmurně, hrbil se, nenavazoval oční kontakt, často působil dotčeně. Harrisová se usmívala, někdy pobaveně, jindy přezíravě. Dokázala vyvolat dojem, že má navrch. Ostatně to potřebovala ukázat váhajícím voličům, že dokáže být prezidentkou nebo přinejmenším hrát roli prezidentky. V tom je ostatně možná hlavní smysl debaty. Osvědčit se v roli veřejně, odolat tlaku. Tým Harrisové prý uvažuje o další debatě. Tým kolem Trumpa přemýšlí, jak se jí vyhnout beze ztráty tváře. A možná debatují o tom, jak dlouho si lidé budou pamatovat Trumpův výrok o tom, že imigranti jedí Američanům psy a kočky.