Do sněmovních voleb nechybí ani rok, takže je dobré podívat se na kondici nejsilnější vládní strany, která drží většinu moci ve státě a jejíž předseda je premiérem? Hlavní otázka samozřejmě zní je ODS v čele s Petrem Fialou v takovém stavu, aby dokázal svoji pozici obhájit i za rok v říjnu? Odpověď pro ODS nebude zrovna optimistická. Prvním a méně významným důvodem je současná pozice v průzkumech preferencí podle aktuálního kantorům a ODS 15 % a na suverénně vedoucí ano ztrácí propastných 22 procentních bodů. O moc lepší to není ani v koalici spolu, kde ztrácí procentních bodů 15. Rok je v politice sice geologické období, ale na to, aby se tato propast podpoře veřejnosti zacelila, by byl potřeba tektonický pohyb síly v české politice zatím nezaznamenané. Aby k tomu došlo, musela by ODS podat opravdu mimořádný výkon. A ten, čímž se dostávám k druhému a podstatnějšímu důvodu pesimistického výhledu pro občanské demokraty.

V dohledu opravdu není. Nutnou podmínkou, aby strana mohla mimořádný výkon podat, je totiž sebevědomí ve smyslu pocitu výjimečnosti, nadřazenosti či dokonce zpupnosti, ale ve smyslu vědomí si sama sebe. A právě to současné ODS chybí. A chybí jí to. Čím dál víc, co to totiž stranické sebe vědomý znamená? Partaj musí vědět, čím vlastně je, vědět, co chce, co nabízí voličům, říct svému vedení a svém úspěchu. Jen tak může přesvědčit voliče a vyhrát. Když se podíváme na současnou ODS, tak ani v jedné z jmenovaných oblastí zrovna neexceluje. Pokud jde o identitu, uvnitř strany se handrkují klasičtí liberálové s obdivovateli Donalda Trumpa, který představuje vlastně stejný mentálně politický svět jako v Česku Andrej Babiš, proti kterému přitom strana oficiálně vystupuje jako proti největšímu soupeři. Pane příteli, vnitrostranické rozpory existují i v zásadních politických tématech, jako je třeba vztah k evropské integraci či podpora médií veřejné služby. Všechny ideové spory se přitom už ventilují na veřejnosti, což u voličů nutně vyvolává otázku, čím vlastně ODS je, jakou politiku chce hájit. Vyřešená není ani konkrétní nabídka voličům, co má být ODS, a to i tak do voleb. Zatím to vypadá, že se ODS pokouší přesvědčit veřejnost, že není tak zle, jak se obecně soudí, což má sice pravdu, ale volby se většinou vyhrávají na tom, co se voličům nabídne. Na naději v lepší příští, nejen na obhajobě toho, co je nový, je zatím jen marketing, kdy Petr Fiala sundal sako a začal se objevovat na TikToku. Ovšem otázkou zůstává, jestli proměna prof., který ne sundá kalhoty od obleku a košili ani při výstupu na Ještěd. V Kůtka. Může být pro voliče důvěryhodná, nebo jestli se nad ní v lepším případě jen smutně pousměje. Ani ve straně není důvěra ve vedení kdovíjaká. Předseda Petr Fiala sice na kongresu neměl vyzyvatele, ovšem jeho politická vize, tedy sázka na koalici spolu, je opakovaně zpochybňována nejen obskurními postavami typu Jana Zahradila, ale i nejpopulárnějším a nejúspěšnějším politikem ODS, jihočeským hejtmanem Martinem Kubou. A strana, kde 1 2. maže schody, těžko může podat navenek výjimečný výkon. Nu a konečně, pokud jde o v uvozovkách víru v úspěch, u té svědčí to, že ve straně se už mluví o tom, kdo by mohl po volbách Petra Fialu nahradit. Nejčastěji v této souvislosti padá jméno místopředsedy a ministra dopravy Martina Kupky. Strana, které by se dalo věřit, že skutečně věří v úspěch, by přitom o ničem takovém na veřejnosti vůbec neměla spekulovat. Může a má být samozřejmě připravena na vše, ale mluvit o tom veřejně je spíše znak poraženectví než sebevědomí. Celkově stát se ještě může cokoli. Do voleb chybí 11 měsíců, což je opravdu dlouhá doba. Ale ODS nyní jako sebevědomá strana s vítěznou mentalitou opravdu nevypadá. Vyhlíží spíše jako formace, která se chystá na porážku a nikoli nevýznamný jednotlivci v ní myslí spíše na to, jak se uplatnit po ní, než jaký zabránit.