Obyvatel Gazy jsou více než 2 miliony. Nyní se mluví o jejich přesunu, a to hned ve dvojím smyslu. Jednak jde o návrat obyvatel severní části, kteří odešli na jih, a pak také o návrhu Donalda Trumpa na vystěhování části Gaza nůž do okolních zemí. Obojí má vazbu na úvahy o budoucnosti tohoto území. Severní Gaza byla dějištěm největších střetů před uzavřením příměří. Izraelci vyzvali tamní obyvatele, aby odešli. Nyní se velká část těch, kteří uposlechli, vrací. Je to možné i proto, že Izraelci podle dohody o příměří uvolňují pohyb přes koridor necelým, který napříč dělí Gazu na dvě části. Na místě jsou podle některých tvrzení američtí pozorovatelé najatí soukromou firmou, kteří se mají podílet na tom, aby zabránili pohybu bojovníků a zbraní teroristických skupin na sever. Mluvilo se také o vyslání indonéských vojáků za podobným účelem. Severy ale velmi poškozený a pro řadu lidí bude obtížné navázat na svůj dosavadní život bez obnovy infrastruktury. Vzhledem k tomu, že pásmo Gazy bude velmi pravděpodobně znovu kontrolovat Hamas, vzniká otázka, zda bohaté arabské země budou ochotny se na rekonstrukci podílet, jak se původně počítalo. A také kdo se vlastně má postarat o to, aby pod novými budovami znovu nevznikaly tunely a skladiště zbraní, aby se situace neopakovala. Do těchto úvah vpadla nečekaně slova Donalda Trumpa, který mluvil o tom, že je potřeba Gazu uklidit a že by stálo za úvahu část Gaza dnů přesunout dočasně nebo dlouhodobě do okolních zemí, konkrétně Egypta a Jordánska. Tento nápad se setkal s velmi odmítavým přijetím v Káhiře, Ammánu, ale i u Hamasu a palestinské autonomie. Palestinské hlasy tvrdí, že by se jednalo o pokračování, tak by vyhnání Palestinců z domovů v roce 1948 a vidí v tom ohrožení palestinského národního projektu. Obyvatelé západního břehu by také pravděpodobně nesouhlasili s přesunem části Gaza nůž do jejich části budoucího státu. Zcela negativně se k věci staví i Egypt a Jordánsko. Obě odlišné země mají něco společného. Jsou to příjemci nemalé americké pomoci a ten nemohou snadno říkat ne. Za druhé se dlouhodobě prezentují jako příznivci palestinské věci, ale nejsou ochotni dělat konkrétní kroky. Jejich již existující palestinské komunity jsou vystaveny nerovnému zacházení a za třetí se mohou odvolat na skutečnost, že demografické a ekonomické poměry jsou u nich křehké a tlak na splnění Trumpova plánu by je mohl destabilizovat. Jordánsko již nyní hostí mnoho uprchlíků ze Sýrie, Iráku a Libanonu. Kromě toho, že se k palestinskému původu hlásí více než polovina jeho občanů, byť narozených už v zemi Egyptě mnohem větší a s Gazou přímo sousedí. Podobně jako Ammán i Káhira odmítá převzít odpovědnost za palestinské záležitosti, aby nebyla do řešení palestinského problému vtažena více, než musí. Například Joe Biden marně tlačil na egyptského prezidenta, aby během bojů přijal část Kanaďanů jako humanitární gesto. Během války se do Egypta přesunulo přes 100000 Pražanů, ti za to ale obvykle tučně zaplatili. Není jasné, zda Trump jen uvažoval nahlas, anebo zda naznačil, co bude prosazovat. Už v minulosti se objevovaly velmi divoké plány od dobrovolného přestěhování části Gaza no jinam až po rozšíření hranic Gazy směrem do Egypta nebo Izraele za 50 let vzrostl počet kamionů šestinásobně. Trumpovy úvahy nesou v každém případě jeho rukopis. Nejdříve něco nadhodí a ostatní se pak dohadují, co to pro ně znamená. Je pravda, že situace v Gaze je dlouhodobě politicky i demografický komplikovaná a možná vyžaduje nějaké zcela nevšední řešení.