V Evropě jsou často slyšet nářky, že nemáme žádného velkého lídra. Někdy je to dáno ale tím, že prostě nechceme takové jasné lídry Evropy vidět. Jeden takový možný evropský lídr vystoupil ve středu před Evropským parlamentem. Byl jím Donald Tusk, trojnásobný polský premiér a také po pět let dvojnásobný evropský prezident. Jak bych měl správně nazývat předseda Evropské rady, kde by tuto funkci nezhoršila Lisabonská smlouva. Po návratu z Bruselu dokázal Tusk navíc porazit autoritářskou moc Práva a spravedlnosti, což udělal v evropských metropolích dojem. Méně už pak metody, s kterými se s dědictvím po předchozích vlád zatím vyrovnává. Tuskův projev před europarlamentem u příležitosti půlročního polského předsednictví v EU, které v lednu začalo, byl projev opravdu dobrý. A to třeba i podle bývalé místopředsedkyně Evropské komise Věry Jourové. Měl sobě i několik zásadních zapamatovatelných vět, o které v takových projevech koneckonců jde. Neptejte se, co může Amerika udělat pro Evropu. Ptejte se sami sebe, co my můžeme udělat pro sebe, co můžeme udělat pro naši bezpečnost, zněly jedny z nich, které by mohly vejít do dějin. Pozvedněte vysoko hlavy. Evropa byla, je a bude veliká, prohlásil Tusk. Zároveň se nebál říci, že EU musí něco udělat se svojí současnou zelenou politikou, nemá-li se sama dostat do vlastní pasti. Je nepřijatelné, abychom v Evropě měli nejdražší energii na světě. Pokud nemůže být nejlevnější, měla by být alespoň víceméně na stejné úrovni jako v jiných zemích, uvedl Tusk pod předsednickým křeslem. Bezpečnost Evropy, požadoval Tusk, aby Evropa následovala Polsko s jeho letošními pěti % výdajů na obranu a apeloval, aby to členské státy neodkládali a udělali to hned. Problém je, že naléhavost výrazného zvýšení výdajů na obranu velká část zbytku Evropy nevidí. Tu také neříká, že Polsko zbrojí na dluh a má výrazný deficit rozpočtu. Favorit únorových německých voleb, šéf křesťanských demokratů Fridrich Merz už prohlásil, že Německo bude dávat jen dvě % HDP, a to ještě až za několik let. Podobné je to i v Česku, kde je pět % HDP mimo realitu. Část Evropy zase nechce slyšet o nějakém zmírňování Green Dealu, protože jim zelená politika už dnes přináší zisky a levnou energii. Příkladem je Španělsko a Portugalsko. Aby byl Donald Tusk skutečně velký evropský státník, musí o svých vizích přesvědčit celou evropskou sedmadvacítku, nebo alespoň její větší část. To se mu zatím ani v roli polského premiéra, ani evropského prezidenta nikdy úplně nedařilo. Jak ke škodě své, tak často i ke škodě Evropy.