Tazbirek hezky, nová svobodná matka a zaměstnankyně vídeňské městské správy. Že je v sedmdesátimetrovém sociálním bytě už 20 let, platí za něj 500 euro měsíčně. Je to méně, než představuje obvyklé tržní nájemné. Mateřskou školku má naproti škole, je vzdálena 10 minut chůze jí samotné cesta na metro trvá dvě minuty. Vyjmenované skutečnosti tu nejsou uvedeny nahodile, pokud vynecháme nešťastnou šestiletku nacistické nadvlády. V jídelně je už zhruba 100 let díky důsledné sociální politice považována za nejvlivnější město k životu. Peroutkova přítomnost v roce 1927 píše, že Vídeň na rozdíl od Prahy svoji bytovou krizi vyřešila. Během předchozích čtyř let stihla postavit 25000 bytů. Umožnila jí to progresivní bytová stavební daň. V roce 923 zavedl na vídeňským zemským sněmem, jejíž výnosy určil výhradně na výstavbu bytů. Přítomnost píše, že bloky domů obemykají rozsáhlé a světle uzavřené dvory plné zeleně s bezpečným hřišti a bazény pro děti a že blokuje konzum. Dětské jesle a mateřská škola, poradna pro matky a kojence, tělocvična a veřejná knihovna. V dnešní Vídni se zhruba polovina bytového fondu nachází v rukou města a slouží mu dál jako sociální bydlení spojený s řadou sociálních programů, a to včetně těch, které své počátky datují do 20. let minulého století. Tehdy ve spolupráci s vídeňským školstvím. Programy čelili mimo jiné riziku sociální vyloučenosti. Čelí jí dosud kdysi bylo, rekrutovali z řad chudiny, dnes mnohdy z kruhů přistěhovaleckých. Právě teď Mirek resty. Nová plně integrovaná přistěhovalkyně je učebnicovým příkladem úspěchu zdejší sociální vstřícnosti. Bytová stavební daní trvá dodnes a vytváří hlavní finanční zdroj pro výstavbu sociálních bytů. Výnos se ročně pohybuje kolem 400 milionů eur. Částka je to vyšší, než na jakousi sociální bydlení troufnou srovnatelná evropská města Řím, Madrid nebo Lisabon. Víte, po rakouské monarchii zdědila většinu městských pozemků. Na rozdíl od ostatních velkých evropských měst nikdy nepodlehla tržně konformní mu mámení jejich privatizace vedené myšlenkou, že trh se o ně postará z vůbec nejlépe. Tak může například na rozdíl od Prahy, jež se o výstavbu sociálních bytů ani nepokusila, veškeré výnosy z daně výlučně použít na stavbu sociálních bytů a s nimi spojené infrastruktury. Myšlenka již přítomnost v roce 1927 svoji reportáž z Vídně uzavřela, jako by byla tušila náš dnešní tristní stav. Píše, že proti sociální velkorysosti stojí u nás převahu nabyvší úzkoprsost a malichernost, která v nemístné šetrnosti na kulturních a sociálních opatřeních vidí podporu a ne zeslabení naší výkonnosti a tím i vyrovnanosti. K tomu lze sotva co dodat.