Názory a argumenty
Ivan Štern: Populisté jen vyplňují uvolněný prostor
Názory a argumenty
Plus
Nejde už tvrdit, že by to nebyl trend. Čím dál častěji se na evropských politických scénách rodí neblahá situace, kdy kontrolu nad politickým vývojem získávají takzvaní populisté. Důvodem, proč se tak děje, nemusí být nutně jen jistá politická šikovnost přetáhnout na svoji stranu mnohdy i rozumné a přemýšlivé voliče.
Ivan Štern
Přepis epizody
-
Nejde už tvrdit, že by to nebyl trend. Čím dál častěji se na evropských politických scénách rodí neblahá situace, kdy kontrolu nad politickým vývojem získávají tzv. populisté. Důvodem, proč se tak děje, nemusí být nutně jen jistá jejich politická šikovnost na svoji stranu přetáhnout mnohdy i rozumné a přemýšlivé voliče. V nedávných rakouských volbách vyhrálo seskupení rakouská strana Svobodných. Šéfuje mu korutanský rodák Herbert Kickl. Tři strany, považující se za pilíře rakouské demokracie, lidovci, sociální demokraté a liberálové se v reakci na volby rozhodly, že zamezí vstupu svobodných do vlády. Vytvořením trojkoalice mají v parlamentu nadpoloviční většinu. Jednání o možné příští koaliční vládě nakonec selhalo. Liberálové nevydýchali, že byli odmítnuti s návrhy vycházejícími z jejich ideologie malého a levného státu. Požadovali ořezat výdaje státního rozpočtu na dřeni nehledě na možné negativní sociální dopady. Ve vyjednávání uraženě skončily. Situace využili ti lidovci, co nemají příliš velké skrupule dát se dohromady s nahnědlými svobodnými. Nahrávky na smeč to byly učebnicové. Je jen otázkou času, kdy klub vyplní uvolněný prostor. Podobnou situace pozorujeme v sousedním Německu. Tři koalice sociálních demokratů, zelených a liberálů se po dlouhém handrkování nedohodla na příštím rozpočtu. Nevyšla vstříc liberálům prosazujícím obdobné liberální dogma malého a levného státu a ti uraženě vládu opustili. Německo čekají předčasné volby. Nahrávka na smeč alternativě pro Německo, německou obdobu rakouských svobodných. Ideologická nechuť francouzského prezidenta při tvorbě vlády najít společný jazyk. Vedl s ním spřízněnými centralisty i s rozumnou levicí. Ve výsledku přivedla půl roku po volbách na svět už druhou menšinovou vládu, vydanou znovu na pospas obdobě alternativy a svobodných národnímu sdružení Marine Le Pen nové. Není podstatné, zda se některé z těchto hnutí nakonec propracuje do vlády. Už nyní když ne přímo, tak nepřímo ovládají politickou scénu. Nutit se demokratickou opozici je napodobovat v naivní víře, že jim alespoň částečně vypaluje rybník migrace, a dokonce ještě nedávnými vítači postupně vylučované možnosti případného sžití evropské většiny s migranty je toho názorným příkladem. Strany považující se za pilíře evropské demokracie jsou z toho sice stín svých ideologických dogmat překročit, o marné snaze upozadit populisty za to v případě dohadování se o společné vládě, mající na paměti zachování základních hodnot liberální demokracie, se dohodou zabetonovat ve svých názorových fikcích a jednání úspěšně přivádět ke krachu. Klika, že to mají na koho svést, přece na neprozíravé a politicky nezralé rozhodování voličů u uren.
