Ke dni Mezinárodního dne svobody slova, který připadá každým rokem na třetího května, se londýnské Timesy rozčílily nad výkladem novinařiny autoritářskými režimy. Považují ji za zločin. List se podivil nad tím, že dosud neexistuje mezinárodní smlouva, která by zapovídal a politicky motivované násilí namířené na novináře. Drtivá většina takových režimů vám bude drze tvrdit do očí, že on je rozhodně svobodu slova nepotlačují, že jejich občané naopak mají dostatek prostoru, aby mohli uplatnit nejen svá práva, ale i těšit se ze svých svobod stejně jako kterýkoli jiný režim, stíhají přece jen ty jedince, kteří svá práva a svobody zneužívají ke kriminálním účelům. Pro ilustraci si uveďme nedávný případ, který se odehrál v Moskvě, v prostředí sice poněkud jiném, nicméně v prostředí novinářskému blízkém. Také šlo o svobodu slova. Moskevská prokuratura vzala do vazby divadelní režisérku Jevgeniji Perkovičovou a dramatičku Světlanu Petříčkovou pro inscenaci staré ruské pohádky finiš jasný sokol. Ruské ženy se v ní virtuálně vdávají za bojovníky Islámského státu a hodlají následovat do Sýrie. Inscenace zdůrazňuje avantgardním způsobem analýzu psychologických a sociálních motivů běžných ruských dívek toužících spočinout v náručí opravdových chlapů. Obě ženy jsou obviněni z podpory terorismu. Ruský novinář Alexandr Galljamov hořce na adresu prokuratury poznamenává, že Dostojevského má kliku je už po smrti. Jinak pro román zločin a trest, kde ospravedlňuje vraždu staré lichvářky, by nejspíš skončil rovněž ve vyšetřovací vazbě. Případ uvádím proto, abych poukázal na obtížnost, kterak rozpoznat skutečnost, zda jde o flagrantní omezení svobody slova úřady i toho nej autoritářští zdejšího režimu totiž budou tvrdit, že nepronásledují svobodně projevený postoj, ale zneužití svobody slova ve prospěch té či oné činnosti vymezené trestním zákoníkem. Na rozdíl od komunistických úřadů neblahé paměti, jimž prostor pro svobodu slova vymezovala jednotlivá usnesení komunistické strany. Jako dítě mě soudružka učitelka školila, že za první republiky, kdo na ulici provolal slávu Sovětskému svazu, mohl být za to zavřen. Zatímco dnes všichni z mu slávu provoláváme a nikdo nás za to nepopotahuje, jsou úřad i dnešních autoritářských režimů podstatně vychytralejší a záludnější. Moskevská inscenace před dvěma lety dostala do konce divadelní cenu. Dnes její autorky bručí za mřížemi. Liberální demokracie svobodu slova respektuje, nicméně usilovně hledá její hranici. Zejména dnes, kdy odkazu více se na něj manipulují veřejností různí dezolátně ji překračují. Co tak její víc tušenou lež. Přesně vymezenou hranici máme v jejich případě za to, že by měli být za své výroky soudně stíháni. Neznamená to, že by se svobodný svět neměl brát za pronásledované novináře a za lidi jim podobné. Jen se musí připravit, že někdy půjde o boj s větrnými mlýny.