Víkendový sjezd Pirátů v Brně na první pohled nepřinesl žádné zásadní překvapení. Kdysi rebelující Piráti se sešli, obhajovali své angažmá ve vládě, poslechli si konejšivá slova premiéra Fialy o schopnostech vládních kompromisů a znovu si do čela zvolili Ivana Bartoše. Tím výčet předpokládaných výsledků ale končí. Po letech chlapectví se do vedení strany konečně probojovali ženy, a to hned čtyři. Došlo tím k celkové obměně nejužšího vedení strany, a to se tak často nevidí. Jásot, který se v kontextu ženské převahy ve vedení Pirátů z některých stran ozývá, je mimo jiné smutným dokladem toho, jak maskulinním prostředím česká politika stále je. Přitom od progresivnějších stran bychom podobné kroky měli chtít už roky. Nakonec jsme ale hlavně rádi, že na ně konečně došlo. Tak tedy Bartoše ve vedení obklopí výrazné pirátské politiky. Kromě jeho vyzyvatelky Markéty Gregorové to bude Klára Kocmanová, jihomoravská zastupitelka Jana Leitnerová a Dominika Michailidu z Krnska. Překvapivě neuspěla jedna z výrazných pirátských tváří, europoslanec Marcel Kolaja. Bude zajímavé sledovat, jak se s novým vedením popasuje především sám Ivan Bartoš. Takřka od počátku své kariéry ve vysoké politice je zvyklý se obklopovat svými věrnými, mezi které bezpochyby patří Jakub Michálek nebo Mikuláš Ferjenčík, který se o jednu pozici místopředsedy také ucházel opět neúspěšně. Bartoš tak od strany dostala na další roky výrazné kolegyně, u nichž se dá předpokládat leccos vnitrostranická kritika i kritika vlády, možné snahy o návrat k větší autenticitě, kterou piráti v posledních letech úplně ztratili. Tlak na zviditelnění témat, která u Pirátů zatím byla mírně ve stínu. A to i proto, nakolik mužské vedení strany tradičně bylo. Co dalšího nám však víkendový sjezd naznačil o pirátech, jejich ukotvení a plánované budoucnosti? Především to, že se bezpečně drží současných pozic, jakkoliv tím ztrácejí své původní kouzlo. Pracovitost a vytrvalost jako hlavní deklarované hodnoty staronového předsedy. Vedle toho účast v konzervativní vládě, těšící se nejmenší možné oblibě ve vládě, která u řady otázek, jež ještě před časem Piráti hájili, přešlapuje na místě a mnohé další především v sociální oblasti, doslova zašlapává. Sjezd se svým způsobem snažil posílit image vlivné strany. Sice s katastrofickými čtyřmi poslanci v zádech, ale se stabilizovanou voličskou podporou, která se poslední rok pohybuje mezi 10 až 12 %. Jistou optikou tak dává smysl, že status quo musí vedení strany hájit jakkoliv nepopulární vláda Petra Fialy je. Piráti nemají jinou možnost, než se zuby nehty držet pěti koalice, i kdyby se s ní na lecčem neshodli. Těžko říci si tím získávají nebo ztrácí příběh o nové síle v české politice, drzosti a pirátských hodnotách, který si straníci tak rádi vyprávějí, každopádně ustoupil politickému pragmatismu už dávno. V tomto ohledu se ani se čtyřmi ženami ve vedení nic moc nemění.