Portrét Bohumila Hrabala na libeňské zdi (autorka Taťana Svatošová – Cipárová, Monumentální malba "Pocta Hrabalovi", ulice Na Hrázi, Praha 8 - Libeň, 1999) | Profimedia

Sám byl jedním z nich. Seděl na střeše libeňského domku a bušil do psacího stroje. Psal příběhy lidí, které od dětství nasával jako houba, kterým naslouchal v pivovaře, u koní, v hospodě, doma, v práci. Vystudovaný právník, který okamžitě utekl z kanceláře k železničním výhybkám, výrobnímu pásu, do sběrných surovin, k lidem zpoceným a umazaným životem. Ke svým pábitelům. Jejich osudy vzrušovaly Bohumila Hrabala celý život.

Jan Kovařík, Tereza Stýblová