Vzdušné zámky | Foto: Free Digital Photos, siraphat

Vzdušné zámky | Foto: Free Digital Photos, siraphat
Seděl u stolu a psal. Psal povídku. Ťukal do klávesnice jako datel, neovládal prstoklad. Občas se po mně otáčel, to když jsem se smála. Směla jsem mu koukat přes rameno a „mít komentáře“. Taky se usmíval. Věděla jsem přesně, co cítí: radost psát, vytvářet příběhy, konstruovat věty. Konstruovat věty hezky. Šibalsky jsme na sebe pomrkávali. A jediné, co nám kazilo společné štěstí, bylo tikání hodin. Školou povinní kluci by měli chodit včas spát. Mému synovi bylo třináct. A jeho povídka byla báječná.

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Nejposlouchanější

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu