Centrální banky vyspělého světa bojují s inflací tím, že zvyšují úrokové sazby, aby zchladili ekonomiku, která obří ekonomika naproti tomu sazby i v poslední době snižuje Čína, a přesto se ji podpořit ekonomiku moc nedaří. Začátek roku přitom vypadal nadějně. Po Spojených státech druhá největší ekonomika světa se po dlouhém lockdownu otevřela. Růst byl dokonce o trochu vyšší, než se čekalo. Jenže přežilo to jen kvartál. Poté Čína ztratila dech. Duben a květen byly zklamáním. Analytici podlehli pesimismu a není sekají výhledy růstu na celý rok. Jaká je zpomalení Číny zpráva pro svět? Jako vždy špatná. I dobrá výkonnost čínské ekonomiky stále podrývá dozvuk tamní realitní krize. Době boomu si čínští developeři nabrali obří úvěry, které by možná i zvládli splácet. Jenže vláda tehdy politicky rozhodla a začala proti předloženým firmám preventivně postupovat. Pro realitní sektor to znamená vleklou krizi, kterou se teď snaží vláda řešit pomocí uvolnění pravidel pro financování. Čína si také před dvěma lety podkopala růst svými zásahy proti technologickým a vzdělávacím firmám, které začala regulovat, a také jim velice ztížila vstup na zahraniční trhy. Dlouhodobému růstu nepomohly ani obchodní války, ani drakonické uzávěry během pandemie. Méně optimismu je vidět na útratách v obchodech. Ani skoro po třech letech pandemie, kdy se do obchodů nemohlo, se nákupy ve velkém nerozjeli. K vnitřním problémům se přidalo růst nezaměstnanosti mladých. V komunistické zemi státního kapitalismu je celková nezaměstnanost jen lehce přes pět %. Mezi mladými to je ale čtyřnásobek. Mladí čínští muži se za prací a vzděláním nastěhovali z venkova do měst a nyní tam bez práce a s drahým bydlením tak nějak přežívají miliony lidí, což představuje sociální problém. Frustraci prohlubuje dopad politiky jednoho dítěte, kvůli které se v Číně od 80. let narodilo více chlapců než dívek, takže mladí muži teď mají méně příležitostí založit rodinu, když chtějí. Čína, která se ekonomicky nerozjela, sebou tedy netáhne globální ekonomiku tak, jak se letos čekalo. Je to vidět třeba na výsledcích německého průmyslu, protože exportéři sousední země jsou na dodávkách do Číny dost závislý. To zprostředkovaně dopadne i na české podniky, protože poroste-li málo Čína, poroste málo i svět. A jak tedy může být zpomalení v Číně i dobrou zprávou? Protože se čekalo, že ekonomický nádech asijské velmoci přispěje ke zvýšení globální inflace. Poptávka v Číně není taková, aby zdražila ropu. Ta zlevňuje i přes restriktivní zásahy kartelu OPEC. Zlevnily také suroviny jako měď, železo. Ať jsi čekal opak. Také proto inflace ve vyspělém světě začala klesat. Čínské úřady věří, že zpomalení v letošním druhém kvartále je jen zhoupnutí a že se ve druhé půlce roku vrátí ten dlouho očekávaný růst. Stát na to páky má, například skrze reformy či investice. Jen aby to nedopadlo fiaskem. Jako když letos na jaře nejbohatší čínská provincie kanton vymyslela recept, jak vyřešit nezaměstnanost mladých vysokoškoláků. Poslal 300000 absolventů univerzit dělat na pole a sklidila velkolepý posměch na sociálních sítích. Masa mladých vzdělaných nezaměstnaných se může pro režim stát rychle reálnou hrozbou.