20 let v jedné z nejvyšších ústavních funkcí, to asi nemá v české politice obdoby. Pavel Rychetský ale vstoupil do nejvyšší politiky hned po listopadu 1989, kdy se stal místopředsedou federální vlády premiéra Mariána Čalfy. Byl potom senátorem, opět místopředsedou vlády, předsedou její legislativní rady, ministrem spravedlnosti a ústavním soudcem rovnou ve funkci předsedy soudu. Pozoruhodný profesní život. Je tedy možné říci, že s Pavlem Rychetským nyní odchází poslední matador polistopadové demokratické české politiky, který se přímo účastnil i sametové revoluce. Hovoříme o politice, i když Ústavní soud je součástí moci soudní, do které by až tak politika zasahovat neměla. Jenže on je právě na pomezí. Do politiky zasahuje a politiku posuzuje z hlediska její ústavnosti. Pavel Rychetský to ostatně sám symbolizoval. Nebyl kariérním soudcem. Sice na soudě kdysi začínal, ale později pracoval jako podnikový právník. Do politiky vstoupil jako odpůrce komunistického režimu a signatář Charty 77, ale také jako představitel proudu, kterému se říkalo 68 etnický. V době Pražského jara byl také krátce členem KSČ. Jeho cesta tak vcelku přirozeně vedla do levicové ČSSD, kde se stal věrným souputníkem jejího předsedy Miloše Zemana s podobnými osudy. A tehdy se zapojil velmi aktivně do politiky, kterou později tak pohrdal, tedy do politiky stranické. A zastihla ho doba, kdy nejsilnější tehdejší české strany ODS a ČSSD pracovali na zakonzervování svého mocenského monopolu v rámci tzv. opoziční smlouvy, která měla alespoň podle představ jejích hlavních tvůrců Václava Klause a Miloše Zemana, pozdějších prezidentů, zajistit střídání těchto dvou stran u moci bez vlivu jiných menších stran. Pavel Rychetský jako člen vlády premiéra Zemana se plně účastnil přípravy opatření, z nichž některá zrušil tehdejší Ústavní soud. Některá přetrvala a například zvýšenou hranici pro koalice pro vstup do PS zrušil paradoxně až soud právě pod vedením Rychetského. Je to zvláštní kruh, který se tak nějak uzavřel. Rychetský sám se k politice velmi často vyjadřoval. Ač byl za to kritizován, zaujal pozici zcela nezávislou, štítivě oproštěnou od svého předchozího působení, což ho nakonec stálo i státní vyznamenání. Prezident Zeman ho nejprve ohlásil a pak nepodepsal právě za kritické výroky na jeho adresu a rozhodnutí o úpravě volebního zákona. Jenže o tom rozhodl celý soud Rychetský, ač jeho předseda měl v něm pouze jeden hlas. Přesto ho velmi tvrdě kritizoval třeba i předseda hnutí ANO Andrej Babiš. A pravda jsou, to vskutku mohlo ovlivnit volby v roce 2021 zrušením vyšší volební klauzule pro koalice jakoby ponoukl tehdejší opoziční strany. Bez toho by se jim koalice, které jim nakonec umožnily vyhrát volby, sestavovaly s jistou bázní. Velmi podstatně ale soud ovlivnil i politickou situaci v roce 2009, kdy zcela zrušil vyhlášení předčasných voleb. Průběžně se tak vracela charakteristika Ústavního soudu jako třetí parlamentní komory. To ale také nebyla Rychetského zásluha. I politikové často spoléhali na Ústavní soud, který měl posuzovat jejich konání, a odvolávali se k němu ve věcech, které si měli vyřešit sami mezi sebou. 20 let Pavla Rychetského ve funkci je doba, kdy mohla vyrůst celá nová generace soudců. S jeho odchodem proto bezesporu končí jedna epocha a či jen s jedním hlasem určitě zachová v bývalé Moravské sněmovně významnou stopu. Nový předseda Ústavního soudu bude určitě už z této jiné generace a bude to víc soudce než politik. Je pravděpodobné, že se k politice tolik vyjadřovat nebude, což bude asi lepší. Přesto je možné začátek epochy nové přivítat s jistou dávkou nostalgie.