Blíží se 35. výročí pádu komunismu u nás. Projekt paměť národa si nechal zpracovat průzkum o tom, jak Češi hodnotí Sametovou revoluci. Téma zpracovala agentura NMS Market Research a jeho výsledky ukazují, že zhruba třetina lidí nad 40 let věří za socialismu bylo lépe, 10 % je o tom rozhodně přesvědčeno a 28 % spíše souhlasí. Nejčastěji to odůvodňují tím, že za socialismu museli všichni pracovat a že lidé měli větší sociální jistoty. Část se domnívá, že lidé k sobě byli příjemnější. Naopak třetina Čechů nad 40 si myslí, že Sametová revoluce změnila jejich život k lepšímu. Čtvrtina oslovených se domnívá, že rok 1989 v jejich životě nezměnil. Nic nepřekvapí, že pesimističtější jsou lidé se základním vzděláním. Jinak to vidí vysokoškoláci starší 40 let. 37 % rozhodně nesouhlasí, že za socialismu bylo lépe než nyní, a 38 % spíše nesouhlasí. Jak výsledkům průzkumu rozumět? Pro člověka, který se pohyboval a pracoval v opozici, je to zklamání. Řekne si. Jak si může 38 % dotázaných myslet, že se nám žilo lépe v době nesvobody, kde jsme udělali chybu. Nejdřív ale nabídnu jiný pohled. Od sametové revoluce uběhlo 35 let. Dlouhá doba těsně po revoluci. Když se Čechoslováci vymanili z toho hnusného režimu, by pád bolševika oplakávalo jen minimum občanů. Dnes lidé zapomněli a socialismus část z nich přestala vnímat jako dobu útlaku a strachu. Je to prostě za námi. Část lidí v průzkumu možná odpovídala jaksi natruc. Dali najevo, že dneska nejsou spokojeni. A proč? Celé generace si u nás zvykli, že se spoléhají na stát. Když musí stát šetřit, když se o ně nemůže tolik starat, je zle. Zároveň ale platí, že selhal vzdělávací systém, selhal i politici, selhali elity. V čem nejvíc? Jsme svědky procesu, při kterém se rozpouštějí hodnoty, mizí hodnoty, přestávají existovat hodnoty. Tou největší hodnotou je svoboda, svoboda slova, pohybu, myšlení, podnikání, svoboda rozvíjet to, k čemu se hodí, k čemu mám jako jednotlivec přirozenou výbavu. Tuto svobodu jsme po revoluci získali, ale ukázalo se, že je náročná, že v ní jde o nás, že je to hlavně na nás. Další vytrácející se hodnotou je pravda, nebo přesněji hledání pravdy, tedy stav, kdy automaticky nejsem ta pravda. Já automaticky nemusím držet pravdu, mít pravdu, ale pravdu hledám, pídím se po ní, stojím oni. Ke svobodě i pravdě potřebuji být veden. Potřebuji elity, které se nevnímají jako vlastníci pravdy a dárci svobody. Potřebuji elity, které hledají, které pravdu dokládají, ne kamuflují. Nelžou. Sem patří i pravda o minulém režimu, pravda o StB a jejich konfidentech. Sem má patřit vědomí, že jsme se s minulostí vyrovnali, což se u nás bohužel nestalo. Bývalý agent StB a bývalý člen Komunistické strany Československa se u nás stal nejúspěšnějším politikem. Svou minulost popírá, nelituje jí. Obdivuje ho třetina voličů. Možná ta třetina, která říká, že za socialismu bylo líp. Když se na minulých 35 let střízlivě podíváme, najednou to vypadá, že ta třetina Čechů nad 40, která si myslí, že za bolševika bylo hůř, je vlastně úspěch.