V Macronově o sobě přijel včera do Prahy dnes asi nejvýznamnější politik Evropy. Člověk, který se nebojí neotřele nahlížet na EU a dokonce i na mezinárodní vztahy. U nás neměl donedávna partnera na své úrovni. Tou se ale v jistém slova smyslu změnilo s osobou prezidenta. Petro, Pavlo, ČR je už 20 let členem EU, ale dosud do ní nevnesla žádný originální nápad. Výjimkou byl Václav Havel, který kdysi před 15 lety přišel s návrhem stručné, jen několikastránkové evropské ústavy a s dvoukomorovým Evropským parlamentem. Jeho návrh tenkrát neprošel. Neobyčejně důležité ale bylo, že ukázal, že jako nová země unie dovedeme o Evropě přemýšlet, o svůj pohled nabídnout ostatním. Od té doby české vlády ani prezidenti s ničím takovým nepřišli. Pouze stále a se zvláštní oblibou kritizovali návrhy druhých, aby ji po několika letech mudrování potichu přijali. Jakékoli kroky vedoucí k hlubší integraci byly u nás vnímán jako špatné, což nám ale nebránilo dostat třeba díky jednotným evropským nákupům vakcíny proti COVIDu. A se zvláštní oblibou se v Praze kritizovalo všechno, co přišlo z Paříže. Česká diplomacie a politika žili po desetiletí vy fascinaci Brity a jejich představou jen minimálně integrované Evropy, které by stačil volný trh. Česká vize rozvolněné unie se nikdy nekryla s francouzskými představami o kontinentu. Do tohoto kontextu teď přišel prezident Pavel s nápadem koupit společně ve třetích zemích munici, kterou tolik potřebuje Ukrajina a kterou není s tou Evropa rychle vyrobit. Přišel dokonce už s konkrétním množstvím té munice, u níž by věděl, kde ji koupit. Svým pragmatickým návrhem rázem zaujal evropské politiky včetně Macrona, který zbožňuje nové projekty a nekonvenční přístup. I ten v ČR Opavův návrh podpořil, což znamená, že budeme mít v Evropě zelenou. Jeho podpora Pavlova navrhuje o to důležitější, že donedávna se stavěl k nákupům zbraní a munice mimo Evropu odmítavě. Argumentoval tím, že by se potřebné miliardy měly utratit v Evropě a nikoli zámoří. Zároveň ale teď rozumí, že je třeba jednat rychle. A vůbec se zdá, že si oba prezidenti padli do oka. A to už během papežovy návštěvy Paříže loni v prosinci. Podle očitých svědků Macron tehdy pozorně naslouchal promluvím vývodům o ruské agresi vůči Ukrajině. Cítil v něm profesionála, který ví, o čem mluví. A Pavel i premiér Fiala včera zase pozorně naslouchali Macronovým formulacím o udržení jádra v Evropě i u francouzském zájmu o dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany i u nabídce na vybudování vysokorychlostní železnice, v níž mají Francouzi už dlouholetou a úspěšnou tradici. Po včerejšku se zdá, že Praha a Paříž si už dlouho nebyly tak blízké. Je to pro nás tím důležitější, že se náš region v podstatě štípl vedví. Orbán a Fico, tedy autokratické režimy nadbíhající Rusku na jedné straně a nově zvolený liberální Tusk v Polsku a dosud stály liberální Praha na straně druhé a je pro nás důležité vědět, že lídr velké evropské země Francie s námi sdílí pohled na nebezpečí ruského imperialismu.