Názory a argumenty

Kateřina Perknerová: Proč dává třetina lidí přednost minulému před současným režimem?

Názory a argumenty

Kateřina Perknerová: Proč dává třetina lidí přednost minulému před současným režimem?
Názory a argumenty

Plus

Míra roztrpčení se ve společnosti zvyšuje. Nadávají podnikatelé, živnostníci, zemědělci, důchodci, státní zaměstnanci i lékaři. Méně naštvaní jsou snad jen studenti, ale ti ještě o životě za své vědí poměrně málo – a k mládí jaksi přirozeně optimismus a nadějné vyhlídky patří.
Kateřina Perknerová

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Mír roztrpčení se ve společnosti zvyšuje. Nadávají podnikatelé, živnostníci, zemědělci, důchodci, státní zaměstnanci i lékaři. Méně naštvaní jsou snad jen studenti, ale ti ještě o životě za své vědí poměrně málo. A k mládí jaksi přirozeně optimismus a nadějné vyhlídky patří. Byť když se zeptáte posluchačů humanitních oborů, nedočkáte se velkých očekávání. Obávají se, že i najdou-li odpovídající práci, na slušné živobytí to stačit nebude. A především netuší, jak se ženou dostupné bydlení. V Praze je to bez pomoci rodičů prakticky nemožné. Když to sečteme, nelze se až tak divit výsledkům šetření agentury STEM, která zjišťovala, jak občané porovnávají dnešní a minulý režim po 35 porevolučních letech. Téměř třetina lidí vidí pozitivněji Husákovu normalizaci, necelá polovina pak dává přednost demokracii. Výzkumnice ústavu Jitka Uhrová k tomu uvedla důležité je, že z celkového hodnocení české veřejnosti vychází současný režim stále jako ten lepší. U těch, kteří ho vnímají jako horší, se projevuje spíše nespokojenost s politickou reprezentací a ekonomickou situací. Konec citace. Nejde tedy o to, že by někteří Češi oplakávali éry reálného socialismu a toužili po jejím návratu. Svobodu projevu nebo pohybu všichni chápou jako nezpochybnitelný přínos. Nevzdychají nostalgicky po starých dobrých časech, však jsou naštvaní, že ty nové nejsou takové, jaké si představovali. Z jiných měření vyplývá, že lidé jsou převážně spokojeni s pevným ukotvením ČR v západních strukturách, ať už jde o NATO nebo EU. To ale neznamená, že jásají nad vším, co z Bruselu přichází. Green Deal je ve své aktivistické podobě, kdy ekologické imperativy předběhli ty ekonomické, pojímán jako ohrožení zdejšího průmyslu a růstu životní úrovně. Místo razantní akce na evropské platformě se tuzemská politická elita tváří, že je na všechno dost času. Za vítězství by považovala, kdyby se o revizi normy Euro 7 začalo jednat příští rok, nikoliv až za dva, a debatu o klíčových dokumentech, tedy státní energetické koncepci, politice ochrany klimatu a národním klimaticko-energetickém plánu, vláda raději odsunula na neurčito. Obyvatelstvo si z toho odnáší další pocit nejistoty a jistotu, že zase bude všechno dražší. Podobný dojem má z návrhu ministra životního prostředí na zálohování PET lahví a plechovek, než aby rozvíjel osvědčenou praxi v podobě třídění do barevných popelnic, přichází s řešením, jež obce, kraje i představitelé odpadového průmyslu označují za nekomfortní a nedomyšlené. Za zpackanou digitalizaci stavebního řízení, nespokojenost zaměstnanců justice či chystané protesty praktiků a ambulantních specialistů mohou také politici. Titíž lidé, kterým měli v lednu vzrůst příjmy o 14 %. Českého člověka nic nevytočí. Víc. Nezajímá ho, že platy ministrů a zákonodárců jsou navázány na odměny soudců a státních zástupců, nebo proč mělo dojít k jejich skokovému nárůstu? Ptá se. Jen za co mají brát násobek průměrné mzdy, když jejich výkony jsou tak chabé a nepřispívají k rozkvětu země ani jeho osobního života.

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu