V prosinci nebudou někteří lékaři pracovat v nemocnicích nad rámec řádné pracovní doby. Neznamená to, že chtějí adventní čas více využít k rozjímání a k přípravě na vánoční svátky. Svým krokem chtějí přimět ministra zdravotnictví k větší vstřícnosti vůči nim. Ta by se měla mimo jiné projevit v tom, že by jim měly vzrůst základní platy. Konkrétně takovým způsobem, aby se ke slušnému příjmu nemuseli propracovat stovkami hodin přesčasů během roku. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek z jejich požadavkem nemá v obecné rovině problém. Chce nespokojeným lékařům přidat, ne však tolik a takovým způsobem, jak si oni představují v praxi. To znamená, že k dohodě zatím nedošlo. Některé nemocnice proto začaly informovat pacienty, že jejich dlouhodobě plánované operační zákroky bude muset odložit. Nedostatek sloužících lékařů jim v prosinci umožní poskytovat pouze akutní péči. Pokud někdo například počítal s tím, že mu do Vánoc vymění kyčelní kloub, bude si muset na umělý kloub ještě nějaký čas počkat. Jak dlouho? To záleží na tom, kdy skončí spor mezi nespokojenými lékaři a ministerstvem zdravotnictví. Možná, že k tomu přispěje osobní angažmá premiéra. Třeba jeho autorita pomůže k tomu, že svár o růst mezd a omezení přesčasů dospěje ke kompromisu. Otázkou zůstává, zda to pomůže vyřešit problém nedostatku lékařů v některých nemocnicích. Proč by jinak museli sloužit stovky hodin přesčasů ročně? Ostatně tím porušovali nebo různými způsoby obcházeli zákoník práce. Jak ukázala negativní reakce na jeho novelu, řešením není tento stav zlegalizovat a počet povolených přesčasových hodin navýšit. Na základě protestů se vše vrátí do původního stavu. Tím však automaticky ne přibydou do nemocnic další lékaři, kteří by umožnily jejich fungování v plném provozu a zároveň zaručily dodržování zákoníku práce. Dosavadní zkušenosti názorně dokazují, že nadměrný počet přesčasů byl dlouhodobě běžnou praxí. Podle dostupných statistik se počet lékařů v ČR nijak nevymyká průměru EU. Pokud nejsou zmiňovaná čísla zkreslená, neměl by být hlavní problém v nedostatku doktorů. Potom by se pozornost mohla obrátit například na hustotu nemocniční sítě, na její strukturu a na některé, dejme tomu administrativní povinnosti lékařů, které je zbytečně zatěžují. Dosavadní průběh sporu o pracovní podmínky lékařů v nemocnicích však nevyvolává dojem, že by se tím obě strany nějak intenzivně zabývali. Jakoby jim stačilo, kdy se situace uklidní a vše se vrátí do dosud zaběhnutých kolejí, tedy že lékaři budou v nemocnicích nadále trávit více času, než by bylo vhodné, a dostanou za to o něco více zaplaceno.