Než jsou, lidi musíme přivést, zní jako refrén už řadu let od zástupců českého průmyslu. Nový šéf Svazu průmyslu a dopravy Jan Rafaj dokonce tvrdí, že bez cizinců, tedy bez jejich pracovní síly a schopností, se v dalších 20 letech neobejde celá česká společnost. Chceme-li udržet krok se světem, tedy chceme-li dál být moderní západní, rozvinutá společnost, bude to nutnost, tolik Rafaj. Něco na tom je. Tedy hodně na tom je. Kromě průmyslu chybí lidé i ve zdravotnictví, například dva a půl 1000 sester, stovky zubařů a dalších lékařských profesí. Absolventů je málo, a když už jsou, dost jich odejde za lepším do Německa nebo ještě dál, tvrdí šéf lékařské komory Milan Kubek. Rafaja Kubek také velmi přesně pojmenovávají, kde hledat zakopaného psa.

Stát, respektive jeho politická reprezentace, a je vlastně jedno, zda levá, pravá, či prostřední, populistická či hodnotová, tento problém dlouhodobě přehlíží. Nevytváří podmínky pro to, aby zejména kvalifikovaní lidé z ciziny mohli rychle a efektivně pracovat. Tam jde. Společnosti lidé chybí. Navzdory tomu, že už různé vlády slibovaly vytvořit přehledný systém přijímání cizích pracovníků. Stále je to velký problém a dokonce i ti nejvzdělanější musí často čekat na to, než je český stát pustí do práce na českém území. A protože trpělivost není nekonečná a čekání ponižující, odcházejí ti nejlepší jinam. Politici se buď podvědomě, nebo dokonce vědomě bojí toho, že takové přijímání cizinců by vyvolalo odpor voličů. Zejména dnes, kdy Babiš, Okamura a další politicky zneužívají pobyt ukrajinských uprchlíků. Anebo což je ještě mnohem horší, politici celou věc přehlížejí, podobně jako to dělají u jiných demokratických vývojových křivek. Ať už jde o příliš dětí do mateřských a středních škol nebo o narůstající poměr mezi počtem důchodců a ekonomicky aktivními lidmi. Demografie jakoby v české politice ani neexistovala. Tak jako neexistují realistické výhledy do budoucnosti delší než jedno volební období, je nejvyšší čas, aby s tím vláda nejlépe, ta to, ale samozřejmě i ta budoucí něco udělali. Bolí to, nepřináší to politické body. Jak dokládá případ sousedního Německa, které nový systém přijímání cizinců schválilo, a to za cenu ztráty politických bodů. Je to ale pro budoucnost země potřeba a od toho tu politici přece jsou. Dokud vládní politici nepochopí, že na budoucnost se musíme připravovat už teď, dříve nebo později dojedeme ekonomicky a společensky na dno a zůstaneme stát. Nemusí to být na škodu. Budeme soběstační ve všem, omezíme výrobu a rozvoj podle klesajícího počtu aktivních lidí snížíme výkon, začneme se věnovat duchovním otázkám a mezilidským vztahům. Staneme se soběstačnou zemí klesající intenzity a tempa oázou klidu v uspěchaném světě pozdně moderní doby. Jen je potřeba všem jasně říct, obávám se, že toto chtějí obyvatelé Česka ještě méně než příliv pracovníků z ciziny. Budou si muset tedy pro jednou vybrat a vláda by jim konečně měla dát tu šanci položit na krk nůž moderní prosperity a zeptat se chcete ji, nebo ne? Pokud ano, budou na ní muset pracovat i ti, kteří se v Česku nenarodili. Jde jen o to, jak se tu co nejlépe a nejrychleji stát skutečnými českými občany, a nejen více či méně trpěnými gastarbeitery. Je smutné, že to byznys nesví a považuje za samozřejmé dříve a lépe než liberální demokratičtí politici.