Rozum proti populismu. Tak se jmenuje kniha rozhovorů s předsedou ODS Petrem Fialou, která se na stáncích knihkupců objevila před třemi lety. Dnes tentýž politik v roli premiéra vyzývá, aby boj proti populismu vzal za svůj. Každý, komu na svobodě a demokracii v zemi opravdu záleží. Od Fialy jde o reakci na čerstvý volební model agentury Kantar CZ, který odhaduje zisk opozičního hnutí ANO na necelých 39 %. Politika nemá být líbivá, nýbrž užitečná. Slinit prst a každou chvíli hlídat, odkud a kam zrovna fouká, může přinášet popularitu, ovšem země toho nikam dál neposouvá. Potud je kritika na adresu lídra Ano Andreje Babiše oprávněná. Jenže Fiala je také společenský vědec, který nesporně ví, že negativní nádech dostával pojem populismus až v moderní době. Odborná literatura s ním dokonce stále pracuje s neutrálním vyzněním. Pro politickou praxi pak platí, že nikdy neprodělal. Ten, kdo lidem naslouchal. Kdo jim ale sladce nadbíhá, může shořet jako papír, jen co se objeví někdo ještě přes uhlazenější. Typický populista dnes říká, co chtějí lidé slyšet, nevyhýbá se polopravdám či dezinformacím a navrch se pasuje do role plebejce zápasícího s elitami. Tuto roli si Andrej Babiš vědomě zvolil a již několikrát také dal najevo, že je hrdým populistou. Co vidí Fiala černě, je pro Babiše bílé. Velká část voličů mu dává za pravdu a pramálo jim vadí, že vyjadřují sympatie muže, který má svým majetkem a podnikatelským zázemím blíž k elitám než plebejcům. Dokonce si i zvykají na hrubý Babišův slovník a nevybíravé metody jen doložil únik e-mailu, ve kterém po spolupracovnících požaduje citlivé informace o ministru zahraničí Janu Lipavském. Petr Fiala může svým apelem předejít odlivu příznivců od vládní koalice k hnutí ANO. To ale víc luxuje elektorát mimoparlamentních stran a má zálusk i na fanoušky SPD. Jenže tito lidé by ještě raději než vyspělou politickou kulturou uvítali lepší ekonomické a sociální podmínky pro svoje životy. Nemají přitom důvod si myslet, že jim je zajistí Fialův tým. Pikantní také je, že když se to hodí, dokáží na populistickou vlnu nasednout i občanští demokraté. Copak jsme na pozadí rušení superhrubé mzdy, k němuž v minulém volebním období došlo z vůle ODS, s ANO a SPD neslýchali, jak je skvělé, že peníze zůstanou v kapsách daňových poplatníků. Populističtí politici tím zároveň podrazili příjmy státní kasy, z níž se teď horko těžko dolují potřebné drobné. K populismu neměl daleko ani slib učitelům, že budou brát 130 % průměrné mzdy. Na ten si rozladění kantoři u voleb nepochybně vzpomenou. Jsou partaje, které nelavírují. Jestli pro ano je populismus pracovní metodou, tak TOP 09 se již od Kalouskových času pyšní, že její politika je nepopulistická. Někdo by možná utrousil i vtípek osady s mou vůči voličům a masochistické sklizni, kterou v případě TOPky sociologové dlouhodobě odhadují na pět % hlasů. Aspoň je ale TOP 09 konzistentní, je nakonec dost možné, že až bude celý Fialův kabinet odcházet, bude se chlubit tím, jak se ubránil populistickým svodům a byl odvážný v politice domácí i zahraniční. Co mu to ale bude platné, když jeho přístup umete cestičku v lepším případě pouhým populistům, v případě horším i silám antisystémový vůči nedemokratickým. Rozumný postup proti populismu neznamená lidem ukázat a práskat nad nimi bičem, ale namísto Babišových laskomin nabízet funkční stát s dostupnými veřejnými službami, je solidní životní úrovní a také férový dialog s opozicí, sociálními partnery i občany. A v tom má vládnoucí pětikoalice vážné rezervy.