Škola základ života. Ale jaká. Přehlídkou ztraceného času lze nazvat českou cestu ke vzdělávacímu systému, který by odpovídal době, tedy počátku 20. století, jež je z hlediska školství zcela jiné než to minulé. Internet, sociální sítě a chytré telefony proměnili vztah mladých lidí k informacím. Vše, co chtějí znát, zjistí po několika kliknutích. Otázka, co tedy vlastně od školy a kantorů máme požadovat, se vznáší nad posledním desetiletím, aniž by přicházela uspokojivá odpověď. Ne že by v Česku nebylo dost teoretiků pedagogiky, mnozí z nich se podíleli na vydařené strategii vzdělávací politiky 2030 +. Hovoří se k ní třeba o potřebě redukce učiva s důrazem na chápání souvislostí, propojování oborů či schopnost vyhledávat a ověřovat fakta na průvodcovskou až mentorskou roli učitelů. To vše jsou správná východiska, která sklidila všeobecný potlesk. A teď pár střípků z tuzemské reality. Děti v okolí velkých měst se tísní v přeplněných třídách, protože politici nedokážou předstihu reagovat na demografický vývoj. Z našeho průzkumu vyplynulo, že postavit novou školu je sisyfovský úkol. Obce musejí investovat miliony do projektu, přičemž nemají jistotu, že budou zrovna k dispozici vhodné dotace a že na ně dosáhnou. Navíc neustále zdražují stavební práce. K tomu přistupuje věčný boj s byrokracií. Někde se donekonečna vleče územní a stavební řízení, jinde zase vše zdrží měnící se hygienické normy či napadení zadávacího řízení, komentuje výsledky dotazníkového šetření mezi obcemi starosta Louňovic a předseda svazku obcí léčba té z Josef Řihák. Obce průzkumu zmiňovali, že stát na jednu stranu podporuje budování moderních škol, na druhou jsou v rámci dotačních řízení kritizovány některé údajně nadstandardní prvky, které ovšem mají právě zmíněnou inovativní výuku umožnit. Tolik hardwaru. Ještě horší je to s obsahem. Když má dojít na provzdušnění látky, učitelé spustí bandurskou, že se to v žádném případě nesmí týkat jejich předmětu. V živé paměti máme odpor dotčených pedagogů k začlenění výtvarníky a hudebky do širšího rámce umělecké výchovy. To, co se dělo kolem letošních přijímaček na střední školy, však překročilo veškeré meze a vybudilo koaliční poslance ke svižnému kroku. Už příští jaro by žáci mohli na maturitní obory podat tři elektronické přihlášky. Po vyhodnocení testu bude uchazečům přiřazena škola na základě jejich priorit, a to do jednoho měsíce. Za překvapivým krokem stojí poslankyně ODS Renáta Zajíčková, která prosazuje i další radikální obrat, a to prodloužení povinné školní docházky na 10 let, přičemž poslední dva roky by žáci strávili na středních školách se všeobecným zaměřením. Má to logiku a částečně to odpovídá na otázku, kam by se mělo české školství ubírat. Jenže je skoro vyloučené, že by se to povedlo. Vždy bude po ruce dost argumentů, proč to nejde kapacity, finance, nedostatek kantorů, změna právě revidovaných rámcových vzdělávacích programů atd.. Tyto věčné půtky možná skončí v okamžiku, kdy i do škol vstoupí umělá inteligence. To bude takový šrumec, že se politici a učitelé nebudou stačit divit.