Vláda nechce zvyšovat schodek rozpočtu plánovaný na 270 miliard korun, řekl premiér Petr Fiala. Kabinet sice v následujících dnech pracuje na nezbytné změně návrhu rozpočtu pro příští rok, který připravilo ministerstvo financí, a to kvůli vyšším výdajům na pomoc s drahými energiemi. Konec zadlužování zůstává i tak prioritou. Realita však slibům vlády neodpovídá. I když za významným prohloubením deficitu jsou kroky minulé vlády včetně zrušení superhrubé mzdy, na kterém se podílela současná vládní ODS. Národní rozpočtová rada ve zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí opět upozornila, že rozpočet není v pořádku. Výdaje dlouhodobě převyšují příjmy. Strukturální schodek rozpočtu se pohybuje kolem tří %. Pokud nedojde ke změně po roce 2030, bude kvůli stárnutí populace růst veřejného dluhu natolik razantní, že ji stát bude mít problém splácet, byť je na úrocích. Vyrovnaný rozpočet nebo alespoň snaha o ně je dlouhodobým mottem vlády. Bohužel jednotlivé kroky ministrů k ničemu takovému nevedou, a to nejen kvůli tomu, že se rozpočet musí vypořádat s nenadálými výdaji způsobenými válkou na Ukrajině a vysokou inflací. Výdaje rostou v mnoha resortech a na požadavcích ministrů vlastně není nic nelogického. Obrana musí mít přednost kvůli válce na východě. Automatická valorizace plateb za státní pojištěnce tady měla být už dávno. Důchody, sociální dávky se musí přizpůsobit inflaci. Strop na odvody daně z přidané hodnoty byl dlouho zbytečně nízký, a tak můžeme v podstatě pokračovat donekonečna. K tomu přidejme ideologii, kterak zvyšování daní škodí ekonomice a podráží podnikání. Jediné, co zbývá, je tak úspora výdajů především na úřednících, kterých je moc, případně na chudých, kteří si za špatnou situaci mohou stejně sami. Zas tak moc ale škrtat nesmí, protože by to narušilo sociální smír. Respektive osekávání jakékoliv pomoci rozhodně nevyhrává volby. Problém rozpočtu nemá v podstatě nic společného s matematikou či ekonomikou. Je čistě politický, protože schodek je jen a pouze výsledkem populistických rozhodnutí vlád. Ekonomický růst či inflace přinášejí víc peněz na příjmech státu. Stále ale platí, že když rostou výdaje a snižují se možnosti a množství zdrojů příjmů, nemůže to vycházet pořád. Ekonomové upozorňují, že v Česku v zásadě neexistují daně z majetku a z vysokých příjmů. Pokud se někde ve veřejném prostoru z úst vládních politiků objeví myšlenka nového zdanění. Většinou mluví o zdanění excesivních zisků. Na ty se může vztahovat sektorová vinu či jakákoliv jiná daň, zejména pokud jde o zahraniční firmy. Nakonec ale debaty rozplynou do nicoty, případně skončí vytvořením nějakého vehiklu, jako je rozvojový fond, který spíš peníze spotřebovává na platech a mzdách, než aby něco přinášel ekonomice. Jednoho dne vláda jakákoliv bude muset říznout o rozpočtu a bude to citelné. Čím později to udělá, tím víc, co bude nákladnější a bolestivější. Bohužel historická zkušenost ukazuje, že k podobným krokům dochází pouze v reakci na nějaký hodně velký průšvih, jakým byly třeba celosvětové měnové či finanční krize koncem 90. let minulého století či v první dekádě tohoto milénia. Otázkou ovšem je, na jaký průšvih se máme těšit teď, aby politici konečně dospěli k rozhodnutí.