Zvyšování platů politiků je u veřejnosti nepopulární téma, protože nemalá část populace se domnívá, že politici stejně nic nedělají, jenom žvaní a i tak za to berou nekřesťanské peníze. Je proto s podivem, že lidovecký ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka přišel v současné ekonomické situaci a ještě rok před volbami s návrhem novely zákona, podle kterého by platy politických představitelů vzrostly o více než 13 %. Marian Jurečka i ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS návrh obhajují tím, že novela jen naplňuje rozhodnutí Ústavního soudu. Podle ústavních právníků ale Ústavní soud rozhodoval jen o platech soudců a politici mohli klidně zvýšit platy soudcům a své nechat na současné úrovni. Ústavní soud rozhodně neříká, že musí o 14 % vzrůst platy poslanců, senátorů nebo ministrů, řekl Jan Kysela, poradce prezidenta pro ústavu a právní otázky. Zároveň ale projevil pro politiky pochopení. Z hlediska politiků je obtížně akceptovatelné, že porostou platy soudcům víc a víc, zatímco ty jejich nikdy ne proto, že jsou odpovědní voličům a ti by jim nejraději nedali žádné peníze, poznamenal Jan Kysela. Můžeme chápat, že politici pociťuji jako neférové, když by platy měly růst soudcům a jim ne. Ale u tak nepopulární a emoce vyvolávající otázky, jako je zvyšování platu politiků. Nejde o meritum věci, ale o to, jaký takové rozhodnutí vyšle do veřejnosti vzkaz. A předkladatelé novely Postl ale lidem ten nejhorší možný signál, když prokázali absolutní neznalost současné ekonomické situace většiny obyvatelstva a nepochopení převládajících nálad veřejnosti. Ačkoli jim krajské volby vyslaly vážné varování. V tuto chvíli je zcela alibistické. Argumentoval tím, že to politikům nařídil Ústavní soud, i kdyby to náhodou byla pravda. Stejně tak je nepřesvědčivé a dokonce kontraproduktivní se hájit tvrzením, že platy politiků se už dlouho nezvyšovaly, když vláda zároveň odmítá přidat požadovanou částku zdravotníků nebo soudním zapisovatelkám, které berou třeba jen 18000 měsíčně. I kdyby teď vláda od záměru zvýšit si platy couvla, už se nezbaví nálepky, že si sama chtěla přidat, když zároveň zbytek obyvatel nutí šetřit. Právě tato ztráta kontaktu s realitou země, které naši ministři vládnou, může ve voličích demokratických stran vzbuzovat největší beznaděje.