Názory a argumenty
Jan Vávra: K rasismu bychom neměli být tak blahosklonní
Názory a argumenty
Plus
Tak explicitně rasistickou politickou reklamu, která nás má k smrti vyděsit, jak se o to snaží nejnovější předvolební vizuály SPD, jsme tu ještě neměli. Na jednom obrázku vidíme zakrváceného muže černé barvy pleti, který drží v ruce zkrvavený nůž. Pod ním je napsáno: „Problémy ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu. Stop Migračnímu paktu EU“. Tato koláž má zřejmě vyvolat dojem, že díky Evropské unii nás přijdou podřezat hordy černochů.
Jan Vávra
Přepis epizody
-
Tak explicitně rasistickou politickou reklamu, která nás má k smrti vyděsit, jak se o to snaží nejnovější předvolební vizuál i SPD jsme tu ještě neměli. Najednou obrázku vidíme zakrváceného muže černé barvy pleti, který drží v ruce zkrvavený nůž. Pod ním je napsáno problémy ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu. Stop migračnímu paktu EU. Tato koláž má zřejmě vyvolat dojem, že díky EU nás přijdou podřezat hordy černochů. Je jasné, že Tomio Okamura potřebuje získat zpět voliče, které mu přetáhl, a jiná xenofobní a extremistická uskupení a jeho jedinou možností je přitvrdit. Je ale otázkou, zda tento vizuál usilující vyvolat strach a nenávist k lidem jiné barvy pleti není už za hranou. Náš trestní zákoník totiž jasně říká, že kdo veřejně podněcuje nenávist k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta a dále spáchá-li někdo takový čin filmem, televizí, rozhlasem nebo veřejně dostupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, může být potrestán odnětím svobody až na tři roky. Vládní politici zatím reagovali spíše s nadhledem. Jedinou výjimkou je bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, který podal trestní oznámení. Teď bude zajímavé sledovat, jak bude policie, která mívá pro krajní pravici nezřídka pochopení, postupovat. Případ vyvolává i širší otázku jak má demokratická společnost ne tak to rasistické projevy regulérně zvolených politiků reagovat. Trestní řízení, i kdyby k němu došlo, vyšle určitý signál, ale rasistické nálady ve společnosti nevyřeší. Nejsme ve Francii, kde se proti krajní pravici jsou schopny sešikovat v ulicích davy lidí. Dosud jsme brali SPD jako standardní opoziční stranu. Její politici zasedají v různých orgánech. Vládní strany s nimi vyjednávají. Na základě představy o politické vyváženosti jsou politici SPD zváni se zástupci jiných stran pravidelně do médií. Politici i novináři se tváří, že jde o normální politickou stranu. Sice trochu zvláštní, protože to je spíše podnikatelský projekt pana Okamury, ale právě proto není nebezpečná. V tom se lišíme od západních zemí, kde většinou z politiky podobných stran nikdo nechce nic mít. Stačí se podívat do sousedního Německa na postoj demokratických stran AfD. Ale na druhou stranu už v Rakousku to neplatí, což jen odkrývá některé dosud vytěsňované problémy střední Evropy. Neměli bychom zapomínat, že i my máme nepěknou tradici fašistických stran a hnutí, ke které se nechceme moc hlásit. Čeští fašisté se začali prosazovat již během první republiky, ale jejich antisemitizmus se naplno projevil až po mnichovské kapitulaci. Rychlost, s jakou třeba čeští advokáti a lékaři vyloučili z vlastní vůle ze svých řad své židovské kolegy, svědčí o silném po mnichovském antisemitizmu. Židé byli ještě před přijetím protižidovských zákonů de facto vyloučeni z české společnosti. Na tuto neslavnou kapitolu naší historie bychom neměli zapomínat, když se někteří současní, byť demokraticky zvolení politici pokoušejí vyvolával to rasistické a xenofobní nálady. Ostřejší reakce politiků, médií a občanské společnosti by rozhodně byla na místě.