Kanada, společnost, zdánlivě spokojenější než sousední Spojené státy, chystá velké přepřahání. Po devíti letech pod vládou kdysi nadějného premiéra Justina Trudeaua se Kanaďané nemohou dočkat změny. Trudo se k moci dostal v roce 2015 díky tomu, že svou liberální stranu ve volbách vytáhl z 19 % až k 50. Historie je krutá. Podle některých průzkumů mají nyní liberálové pouhých 16 %, kdežto konzervativci až trojnásobek. Střídání u moci a únava z dlouho vládnoucích stran a politiků je normální věc, ale v případě Kanady a Justina Trudeaua je to složitější. Kontrast mezi příslibem optimisticky naladěného tehdy pětačtyřicetiletého premiéra a současným stavem země je příliš velký. Nehledě na to, že plačtivý Trudeau se nyní soustředí na obviňování spolupracovníků i voličů. Je pravda, že předtím třikrát vyhrál volby a dokázal například první fázi zmírnit chudobu postihující některé rodiny s dětmi, zejména díky novým přídavkům. Nyní si stěžuje, že lidé se více zabývají, o kolik vyšší mají hypotéku, a ne tím, o kolik více dostanou od vlády na přídavcích. Potíž je, že Kanaďané by nebyli spokojeni, i kdyby si sedli s tužkou v ruce a všechno si pečlivě spočítali. Domnívají se, že premiér zanechává Kanadu po devíti letech v horším stavu a jeho nástupce už může liberální stranu nanejvýš kormidlovat k nevyhnutelné porážce v podzimních volbách. Konzervativní strana proto může jen pohodlně čekat a mluvit o návratu k selskému rozumu. Naráží tím na skutečnost, že velká část Trutnova úspěchu nespočívala v jeho okouzlujícím úsměvu, ale určité ideologii, která se části voličů líbila. Dokud se nedostavili důsledky. Například experimentoval s uvolněním dostupnosti drog, což mu vyneslo hlasy mladé generace. Experiment vedl k obrovskému zhoršení drogového problému, nárůstu počtu vražd nebo organizovaného zločinu. Kanada se potýká s rostoucími cenami nemovitostí i nájmů sice podobně jako jiné vyspělé státy, ale v mnohem větší míře. Trudo a vy se nepodařilo za více než devět let udělat s tímto problémem vůbec nic? Kritici mu vyčítají, že se více věnoval morálnímu mají bohatství než podpoře výstavby bytových domů. Trudeauovi politicky zlomily vaz hlavně ekonomika a imigrace. Hospodářský růst je ve srovnání s americkým dlouhodobě poloviční, což podvazuje jeho schopnost financovat sociální programy. Kanada též zaznamenává nejnižší investice v celé skupině G7 a největší podíl navíc paradoxně připadá na těžbu surovin, nikoli výzkum a vývoj. To vše ovlivní stav hospodářství dlouho do budoucnosti. Pokud by se nyní Kanada stala 51. státem USA, jak o tom mluvil Donald Trump, byla by nyní čtvrtým nejchudším členem Americké unie. Neméně zásadní byla otázka imigrace. Kanada krátce po Rudolfově nástupu začala přijímat množství běženců ze Sýrie, což tehdy možná bylo chvályhodné, ale premiér nedokázal příliv cizinců zastavit. Ať to byly azylanti nebo ekonomičtí migranti včetně nelegálních. Nyní jejich podíl přesahuje sedm % obyvatel. Tento přísun zatížil zdravotní, sociální i školní systém, do kterého se neinvestovalo. Premiérovi konzervativní kritici také tvrdí, že Trudo podobně jako někteří jiní levicoví liberální politici až překvapivě lehce omezoval svobodu občanů. Ať to byla velmi přísná pravidla během COVIDu nebo skutečnost, že začal využívat jinak opomíjený zákon mimořádné situaci pro potlačování protestů a omezování svobody slova. Někteří příznivci nového typu Vogue pravice mají v pádu progresivně hovořící o premiéra sklon vidět další porážku levice v západním světě je to možné. Zlatoústý premiér ale možná prostě jen špatně vládl a v případě Kanady bude nahrazen starou tradiční pravicí Konzervativní strany.