V okamžiku, kdy začalo platit příměří mezi Izraelem a Hizballáhem, rozběhly se boje v severozápadní Sýrii. Není to časová shoda, ale logický důsledek. Situace je ovšem tak složitá, že ji nejpřesněji popsal jeden novinový karikaturista, na jehož obrázku 20 různých postav míří jedna na druhou, každou rukou na někoho jiného. Syrská občanská válka, totiž konflikt vlády různých povstalců a rozmanitých islamistů a také syrských Kurdů zdánlivě ustala, ale byl to jen klid před bouří. A teď se ozval hrom, když pod náporem islamistů z Haját Tahrír aš-Šám padlo dvoumilionové, ale po islamisté se na výpad do Aleppa dlouhodobě připravovali. Založili si cosi jako vojenskou akademii, na níž vyučovaly i přeběhlíci od vlády k islamistům, hromadily zbraně a cvičili se pro válku nového typu včetně produkce a použití dronů. Je možné, že se poučili u loňského výpadu Hamasu do Izraele. Vše se odehrávalo na pozadí přetrvávající slabosti syrské vlády a její ne popularity na sunnitské a kurdské periferii země. Bašáru Asadovi se nikdy nepodařilo dobýt zpátky celou zemi a i jeho přežití a částečná rekonstrukce byly možné díky vojenské pomoci z Ruska a Íránu. Jedním z impulzů pro to, aby se situace začala měnit právě teď bylo zásadní oslabení Íránu po říjnovém izraelském ostřelování a zejména poničení kapacity Hizballáhu. Toto libanonské hnutí dříve pomáhalo Asadovi porazit jeho odpůrce, ale v posledních týdnech muselo své muže stáhnout domů k boji proti Izraeli, a ponechali tedy syrskou frontu oslabenou. Někteří z nejlepších mužů Hizballáhu jsou mezi několika 1000 obětmi střetu s Izraelci. Tento vývoj přiměl nejen Bašára Asada, ale i Moskvu a Teherán k organizaci obrany. Jenže je zastihuje v době, kdy mají mnohem menší schopnost mobilizovat své síly než před pár lety. Rusové už ale proti islamistům letecky zasáhly, z čehož se paradoxně mohou radovat Ukrajinci, protože to váže část ruských kapacit. Situace se komplikuje i tím, že v posledních dnech se na syrské frontě aktivizovalo Turecko. To dlouhodobě udržuje pod svou kontrolou část severní Sýrie a podporuje jednotky stojící proti Asadovi, i když ne přímo hajat a sám. Nebo především o tlak na syrské Kurdy a jejich kvazi stát na severozápadě Sýrie. Syrští Kurdové se tak ocitli v paradoxní alianci s režimem, s nímž bojovaly proti Turkům i různým islamistickým skupinám včetně zbytků Islámského státu. Situace je nyní taková, že režim ztratil dvoumilionové Aleppo s okolím a povzbuzení islamisté se budou tlačit dále na jih. Část obyvatel města prchla jinam. Možná tuto změnu vítá. Pod vládou islamistů jsou v každém případě opět miliony Syřanů. Haját Tahrír aš-Šám, který se kdysi oddělil od Al-Káidy, signalizuje, že je otevřenější než Al-Káida a Islámský stát. Je více vrostlý do syrského prostředí a slibuje toleranci vůči křesťanům a druhům. Jeho představitelé se pokoušejí přesvědčit západ, že nehodlají ze Sýrie udělat základnu útoku proti evropským cílům a není důvod proti nim cokoli dělat. V situaci, kdy všichni míří na všechny, je těžké říci, co je vlastně dobře.