Naše společnost se mění a s ní i náš vztah k životnímu prostředí. Ve druhé polovině minulého století se o ekologii zajímala minorita, dnes se environmentalistika učí na univerzitách a z řady středoškoláků se staly ekologičtí aktivisté. Jak ale tuto problematiku vnímají děti školou povinné? Vědí, co se děje s klimatem. Vědí, jak rychle mizí některé druhy rostlin a zvířat, jaký problém představují nezničitelné odpady a na jaké planetě budeme žít, až tyto děti dospějí. To vše ukázal už 13. ročník CO2 ligy. Pořádá ho i ekologický institut Veronica a díky němu dnes víme, jak děti o přírodě a ekologii smýšlejí. A právě o tom bude dnešní Natural přínosný. Poslech vám přeje Markéta Ševčíková. Na tu.

CO2 liga je trochu zvláštní název. Chemickou značku oxidu uhličitého rozezná každý. Slovo liga je vypůjčeno ze sportovní terminologie a také to původně byla soutěž, v níž se bojovalo o stupně vítězů. Dnes se vyhlašují laureáti bez pořadí a hodnotí nejlepší týmy. Letos se do CO2 ligy přihlásilo 123 škol z celé republiky a ty nejlepší dětské týmy i s jejich pedagogy měly ukázat, jak vnímají globální změnu klimatu, co jsou sami ochotni udělat pro její zmírnění a jak jsou schopni se na ni připravit. Ti nejlepší z nejlepších byli pozváni do Senátu. Atmosféra panovala tvůrčí a bouřlivá, takže si v dnešní na túře představíme jak oceněné, tak organizátory z institutu. Veronika tak milí posluchači a samozřejmě musíme začít od úplného počátku všeho. A o tom nám více řekne i ona Gailová, která tady zastupuje pořádající institut Veronica. Dobrý den. Dobrý den. Paní. Ono, jak vlastně myšlenka CO2 ligy vznikla? My jsme si tady o tom popovídali a vy jste říkala, že se to postupně z takových malých a regionálních akcí nafouklo v uvozovkách v tom dobrém slova smyslu až do těchto celorepublikových rozměrů. Letos už je 13. ročník. Jaký vy vnímáte sama posune. Jaké bylo to původní poslání? Jak se to proměňuje pro nás?

To, co je o dva liga tehdy zlínská vlastně byla něčím v Hostětíně. Z těch prvních věcí, který jsme my začali komunikovat, klima s dětmi anebo se školami. A nebyli jsme nikdo učitel a Jakub. Pochopili jsme v NATO, zlínské, celek v lize, že vlastně my, když chceme k těm dětem říct jako nějaký vhled do změny klimatu, tak že to není žádný rozdíl oproti dospělým. A já jsem jim to pak jako říkala dobrý den, děti, já nejsem učitelka. Má byty takovou prezentaci o změně klimatu. Doposud jsme ji použili na semináři v parlamentu. Já vám to řeknu úplně stejně.