Náš host
Dalajláma se mi omluvil za pozdní odpověď, měl rozbitý počítač, vypráví klatovský sochař Václav Fiala
Náš host
Plzeň
Teprve v 90. letech, v době svobody "bez bolševika", se dostal k sochařským pracem ve veřejném prostoru. Objížděl sympózia po celém světě a získával zkušenosti.
Stanislav Jurík
Přepis epizody
-
10 minut po 10. hodině vítám dnešního dopoledního hosta v našem vysílání. A tím je sochař Václav Fiala. Dobrý den. Dobrý den. Jsem rád, že jste přišel, že jste si na nás udělal čas. Zrovna jsme si tady během písničky povídali o tom, na co všechno dneska lidi mají čas a na co čas nemají. Možná se k tomu ještě dostaneme, ale nejdřív. Já už jsem v tom úvodním vstupu řekl, že se nechcete bavit o svém životním líbil, tak vám přeji jen o všechno nejlepší. A pojďme od toho děkuji. Ta jim to tajíte to, ale teď už je to z rádia jaksi venku. Ale to nevadí. Prostě budeme se bavit o něčem jiném, byť ten důvod já, proč vás pozvali, je jeden z těch, to je ten narozeninový. No, pojďme od začátku. Vy jste začínal tím, že jste dělal něco úplně jiného než sochy. Jak to tehdy byl?
-
No, kdyby tady byl pořád ještě bolševik, tak jsem z toho podkrovního ateliéru prostě nevylez.
-
Maloval jsem, dělal jsem grafiku a bylo to velmi chmurné malování. Taková soukromá intimní záležitost. Sochařství. S tím už jde to ven. Ale často pracujete ne sám, ale i s různými profesemi. Pracujete venku?
