Jaroslava Adamová (1/10)

Jaroslava Adamová v rozhlase ztvárnila širokou škálu postav. Na kontě má řadu dramatických i komických rolí. Jako všestranná herečka vynikala neobyčejnou schopností vtáhnout posluchače do děje a věrohodně jim zprostředkovat rozmanité lidské osudy. Účinkovala v mnoha titulech ze zlatého fondu Československého rozhlasu – Válka s mloky, R. U. R. či Bylo to na váš účet. K nejoceňovanějším patří její role v monodramatu Jeana Cocteaua Lidský hlas, které s režisérem Josefem Henkem původně nastudovala pro Poetickou vinárnu Viola.

S rozhlasem začala Jaroslava Adamová (1925–2008) spolupracovat už ve čtyřicátých letech ještě jako posluchačka konzervatoře. „Měla jsem štěstí, že jsem vždycky začínala s lidmi, kteří něco znamenali. V rozhlase to byl režisér Josef Bezdíček, který nás, posluchače konzervatoře, obsazoval sice jen do maličkých rolí, ale zato nás seznámil s taji rozhlasové práce,“ vzpomínala na své začátky za mikrofonem. Právě režisér Bezdíček jí později svěřil i velké role, ať už to byl rozpustilý elf Puk ve Snu noci svatojánské nebo nešťastně zamilovaná Máša v Čechově Rackovi.

„Mně rozhlas nesmírně vyhovuje, protože ráda pracuji se slovem a hlasem. Velice ráda recituji, ovšem pokud je to hezká básnička. S pěkným textem se v rozhlase za spolupráce režiséra a techniků dají dělat veliké věci. Vždyť mikrofon zachytí každé hnuti rtů,“ vyznala se herečka pro Rozhlasový týdeník ze své lásky k rozhlasové práci. Právě cit pro jazyk a lásku k poezii využila v rozhlasové inscenaci Cocteauova Lidského hlasu, kde se její postava během dlouhého telefonátu rozejde se svým milencem a projde přitom všemi fázemi a pocity, které rozchod dvou partnerů obvykle provázejí.

Jednou z jejích posledních spoluprací s rozhlasem byla inscenace britské komedie Kvartet od Ronalda Harwooda, kde se posluchačkám a posluchačům představila jako roztomile zmatená Cecily, která chce spolu s dalšími operními hvězdami na penzi ještě jednou zapět kvartet z Verdiho opery Rigoletto.

Pro Jaroslavu Adamovou můžete hlasovat zde.