Na železo nikdy fronta stát nebude, tak lákáme na jídlo, osvětluje kovář myšlenku Kovárny pro radost

Zdeněk Slavata | Foto: Tomáš Černý, Český rozhlas

„Kováři jsou takoví morousové, každý jako jezevec zalezlý ve své dílně, maximálně jsou tam dva. Když pak do dílny přijde někdo cizí, tak jsou nevrlí a hlídají, aby se mu něco nestalo, neškrábl se,“ vysvětluje umělecký kovář Zdeněk Slavata, proč svou Kovárnu pro radost pojal otevřeněji. Proč jej nebaví dělat nože a proč dává ruce pryč od podkovařiny? „Přibít podkovu na koně, to teda určitě ne. To je něco mezi veterinářem a tím kovářem a je to strašně zodpovědný,“ myslí si.
Vladimír Kroc